Vše v životě lze, ale ustát to lze jen s láskou. Tak se dá v pár slovech pojmenovat ústřední téma loni nové desky slovenské pop rockové kapely No Name.

Šestka ji nazvala „S láskou, posluchačům ji nabízí čtyři roky od poslední řadovky. „Pracovali jsme na ní průběžně celou tu dobu písně vznikaly i na hotelech či v autě cestou na koncerty," říká zpěvák No Name Igor Timko. Dále sestavu tvoří Dušan Timko kytara, Ivan Timko bicí, Roman Timko kytara, Vilo Gutray basa a Zoli Sallai klávesy).

„Když přijde nápad, musíte si ho zapsat, ať jste kdekoli, to je hrozně důležité. Definovali jsme si to tak dokud budeme ochotní vstávat z rozespalého snu, do té doby budeme na vrcholu. Múza přichází schválně tehdy, když jde člověk spát. A jestliže nevstanete a nezachytíte ji, do rána se zaručeně rozplyne."

Já o oktávu výš

Vaše v pořadí osmá studiová deska je v mnohém premiérová poprvé vychází na vaší vlastní značce NN Music, poprvé jste si všechny písničky produkovali sami, navíc jste si poprvé zazpíval duet s klávesistou Zolim…
Ano, já o oktávu výš, on o oktávu níž… Tím, že jsme kapela, která má na kontě pomalu dvacet let existence, už máme jistotu v tom, co děláme. Znamená to, že jsme se rozhodli přerozdělit „vlastní zdroje" tam, kam chceme. Jednoduše si tvoříme a hospodaříme sami, posunuli jsme se do takové snové sféry, že to zkrátka takto může vypadat a je to úplně jiná káva. Peníze, které nám naše práce přinese, můžeme nasměrovat na propagaci, na design, máme jistotu, že nejdou do ztracena, jako u velkých firem, které zastřešují více subjektů. Být sobě hlavními shromážděnými, představenstvem i dozorčí radou je úžasné.

Pokud se ale zastavíme u „položky" produkce, nemyslíte, že pohled nezainteresovaného člověka může písničkám přinést něco nového, co byste v nich třeba sami nehledali?
Spolupracovali jsme se spoustou skvělých lidí, s každou předcházející nahrávkou jsme se snažili posunout někam dál, což se i dařilo. Až nedávno jsme si ale uvědomili, že máme dost vlastních impulzů i muzikantských zkušeností, navíc máme stále ambice probádávat i další hudební sféry. A tak jsme si desku napsali a zaranžovali sami už nejsme chlapci, není nám patnáct. Myslím, že vnášet na ni jiný pohled, když už je nás v kapele šest samorozhodujících elementů, je nesmysl. Naše tvorba je tedy záležitostí stávajících šesti hlav každá z nich je natolik osobitá a odlišná, že když ona tvorba tímto sítem hlav projde, musí být dobrá. Ale nemyslete si, jsme v tomto ohledu na sebe stále přísní. Vůbec nic si neodpustíme.

Život a Dar…

Je to výjimečné, že tvoříte písně všichni i když někdo méně, jiný víc, jako právě vy. Naposled se přidal váš bratr Ivan, který pod vlivem početí a narození prvního syna napsal texty a hudbu k písničkám Život a Dar.
Co si budeme říkat, počít a vychovat děti, to je silná věc, která s člověkem pohne; tomu se nic nevyrovná. I pro Ivana byla tato událost velký impulz, i když měl už dříve autorské počiny, ale ne tak silné. Já si tím pádem můžu oddechnout, že už není celá tíha tvoření na mě. Vždyť si to vezměte dvě písničky a další společnou na desku S láskou přidal Zoli, Dušan se už delší dobu ukazuje jako hitmaker, v minulosti jsme spolu napsali například Stromy, Roman je spoluautor písní Žily, Večnosť, Ty a tvoje sestra… Prostě to funguje, nemusím nikoho přemlouvat. O to víc pak chodí nápady i mně samotnému.

Působíte stmeleně a sehraně. Máte někdy i slabé chvilky?
Jasně, ale jen když se tvoří všichni chceme, aby vzniklo co nejlepší album, aby si jej posluchači zamilovali, aby byl koncert vyprodaný, takže se někdy do názorového střetu dostaneme. Argumentace je ale v tomto případě potřebná, protože když se dva hádají, třetí tím může být inspirovaný a může přijít s nejoptimálnějším řešením. Rozhodně se nehádáme kvůli hloupostem.

Nové CD, které obsahuje deset písní a bonus, už představujete na stejnojmenném turné, které vyvrcholí letos na podzim…
Ano, jarní část navštíví šest českých, tři moravská a dvě slovenská města. Začala 11. března v Plzni no a na podzim v pražském Fóru Karlín oslavíme dvacet let od našeho prvního setkání, na kterém jsme se coby studentská kapela rozhodli, že budeme slavní.

Těšíte se na turné?
Velmi se na něj těšíme. Vždyť to poslední jsme měli už v roce 2011, takže máme fanouškům co vracet.

Na turné zazní všechny vaše aktuální novinky živě?
Myslím, že zahrajeme takových pět nových kousků. Nechceme hrát úplně všechny, protože do té doby je asi lidé ještě nebudou mít dobře naposlouchané. Obecně vzato na kapely se chodí kvůli hitům. Tak jako mají Rolling Stones (I Can´t Get No) Satisfaction nebo U2 With Or Without You, které chtějí posluchači pokaždé slyšet, tak i my musíme zahrát pecky od Ty a Tvoja Sestra po Čím to je. Bez nich to prostě nejde.

Naše splněné sny

Když se ohlédnete za těmi dvaceti uplynulými lety, během nichž se z vás stala nejoblíbenější slovenská kapela v Česku, co vás napadne jako první?
Že jsme si splnili sny… Co je ale kritériem toho, že si člověk může říct, že něčeho dosáhl? Když například někdo šoféruje čtyřicet let autobus, dvanáct hodin denně, a nezpůsobí ani jednu dopravní nehodu, tak to je to měřítko pro srovnání, u něhož se máme o čem bavit. Hudba ale kritéria nemá, ta má emoční potenciál, který se může někomu líbit, jinému zase ne. Podle mě je super, že jsme si vybojovali a nastavili cestu, kterou stále držíme. Ta cesta je dovolím si tvrdit krásná, má muzikantskou úroveň a pokračovat v ní je to, o co nám jde a co nás nesmírně baví.