Talent byl zcela zřetelný, proto se přihlásil na Vysokou školu umělecko průmyslovou v Praze. Zde se stal v roce 1937 žákem profesora Jaroslava Bendy, u něhož studoval grafiku.

Studentská léta byla přetržena 17. listopadu 1939, kdy byl s desítkami dalších studentů zahnán do Ruzyně a poslán do koncentračního tábora Sachsenhausen. Po 13 měsících byl se skupinou studentů Němci pro nedostatek důkazů o vině propuštěn. Jeho otec Josef byl za sokolskou odbojovou činnost popraven v Berlíně.

Ke studiu opět nastoupil roku 1940 jako žák profesora Antonína Strnadela. Absolutorium obdržel 30. června 1943. Po něm vystavoval na Zlínském salonu v roce 1944 a putovní výstavě České grafiky v roce 1945 v Lounech, Slaném a Rakovníku. První samostatnou výstavu měl v rodné Roudnici v roce 1944. V roce 1945 vystavoval na studentském kongresu v Praze v uměleckoprůmyslovém muzeu. Byl prvním ilustrátorem a grafikem Severočeského nakladatelství v Ústí, kde vypravil mnoho publikací.

Od r. 1949 vystavoval na výstavách v Roudnici Podřipských výtvarných salonech, Ústí, Teplicích, Mostě, Litoměřicích, Lovosicích. Byl z rodiny s hlubokou sokolskou tradicí, od roku 1947 byl předsedou uměleckého odboru a vedoucím lehké atletiky Sokolské župy Podřipské.

Od r. 1953 usiloval o přestěhování roudnické galerie do dnešních prostor. V roce 1960 se usadil v Dolních Zálezlech. Do Roudnice se nepřestal vracet, věnoval jí album litografií Moje Roudnice posvěcené verši básníka Františka Branislava. Tvořil osobitou a samostatnou kapitolu poválečného kulturního života našeho kraje, zemřel 27. července 1977 v Ústí.

Expozice v Roudnici v Libušině 1176 je již pouze do 8. dubna. Otevřeno má v po až pá od 12.00 do 18.00, v so a ne pak od 10.00 do 16.00.

Zpracoval Filip Uzel