Do září jižansky rocková parta Žlutý pes, pohodová parta okolo zpěváka a autora textů Ondřeje Hejmy, pobaví sever Čech třikrát.

V sobotu 21. června je na Městských slavnostech ve Frýdlantu, v sobotu 6. září to Pes roztočí na Dočesné v Žatci. Ale již v sobotu 14. června vystoupí na Pivovarských slavnostech v Ústí. Pes tu hraje už od 17.00, má poklus. Z Ústí míří na Městské slavnosti ve Stříbře, kde je od 22.30. A mělo-li Stříbro v roce 2012 „jen" 7 895 obyvatel, spolu by se všichni vešli do obřího amfiteátru Letního kina v Ústí, kde zítra Žlutý pes zahraje.

O Žlutém psovi jsme si povídali s Ondřejem Hejmou. S kapelou pokřtil album v pražském Lucerna Music Baru na velké retro party.

Naše nekončící turné

Vydali jste desku „Stroj času", ale na svém webu netvrdíte, že k ní teď jedete turné. Proč?
Myslím, že kapely už turné moc nedělají. Možná že Lucie, když dělá comeback, jede na šňůru… Ale většina kapel hraje nekončící turné, hrajou pořád, co to dá, jako my.
Ne Rolling Stones, ne Lucie, ale Bob Dylan. To je naše kategorie, i my pořád hrajeme.

Podle fotek byl křest alba „Stroj času" slušný mejdan. Byl někdo, kdo vám tam chyběl?
Kamarádů není nikdy dost, ale bylo tam pár mimořádných comebacků. Zpíval s námi Ivan Hlas, který s deskou Stroj času souvisí autorsky i historicky; je zakládající člen Žlutýho psa. Taky se tam vrátil ztracený syn Jiří Hrubeš, náš dávný legendární bubeník. A s ním i jeho milá Jana Kratochvílová, bylo to obrovský setkání po dlouhých letech. Vlastně tam hrál Žlutej pes v prapůvodní sestavě.
Na Ivanovi a Jirkovi mi záleželo nejvíc. Na křtu jsme byli Žlutej pes z roku 1979, kdy jsme písničky ze Stroje času dávali dohromady.

Která písnička z CD je nejstarší?
Album má několik verzí. Je to CD, ale od minulého týdne také vinyl. Gramofonová deska má jednu písničku navíc, je to coververze Boba Dylana „Jsme nocí", v originále Tomorrow is a Long Time. To je úplně první text, který jsem napsal, může být tak z roku 1973. Je přes čtyřicet let starý.
Další jsou ze 70. let, ty jsme dělali s Ivanem, ale většina jich je z časů po roce 1978, kdy už fungoval Žlutej pes. mají v průměru třicet a víc let.

Dnes je to výborné

Mít opravdový stroj času, kam byste se chtěl vrátit?
(smích) Pár lidí už se mě na to ptalo, ale nic mě nenapadlo. Jsou úžasná historická období, která známe z filmů, třeba antika nebo Divoký západ, na které by se člověk ve filmové verzi rád podíval. Ale obávám se, že v reálné verzi v dobách, o kterých mluvíme, to musel být strašnej život. Dnes jsme na tom výborně.

I Žlutý pes má drahého zesnulého kytaristu Františka Kotvu, road manažera, skvělého chlapíka. Jak na něj vzpomínáte? Kapela Hudba Praha si připomíná Ivana Wünsche tak, že mu na den úmrtí lije do Vltavy pivo…
(smích) Tak úplně to nemáme, jen občas sám zajdu za Frantou… Připomínáme ho na všech koncertech, na stabilním set listu, který zahrajeme i v Ústí, je song Free Bird (CD Mellow Yellow; 2007), coververze skladby od americké jižanské kapely Lynyrd Skynyrd, což je píseň věnovaná všem kytaristům, kteří už s námi nejsou. Je to taková významná kytarová skladba, tam ho vždycky zdravíme.

Ono moc nechybělo, a i na vás bychom jen vzpomínali poté, co skončila velká kudla nerudného šílence ve vašem břiše. Zpíváte o tom v nějaké písničce, nebo je to ještě „hodně čerstvé" a nehodí se to do písničky?
Máme to určitě někde v nějakém textu zašifrovaný, ale já to téma nerad vytahuju. Na to je lepší zapomenout.

Pět textů z deseti máte na albu od Ivana Hlase. Neměli byste ho už zase vzít do kapely? Třeba aby Pes dělal alba častěji?
(smích) Ne, Ivan už je velkej kluk a dělá si, co chce. A myslím, že je velmi spokojenej ve své současné sestavě. Pravidelně se ale vídáme, naposledy teď v neděli, kdy slavil šedesátiny. Byl to velkej mejdan na Hanspaulce, přišlo hodně lidí z našeho okruhu. Další spolupráce se nedá vyloučit, ale kapelu máme každej svoji.

Ivan je můj učitel

Jaké to pro vás je, pro takového textaře, autora Sametové či Modré, půjčovat si texty?
No počkejte, on Ivan byl textař dřív než já. Je vlastně můj učitel. A jak vidíte, některé texty jsou naše společné dílo. Na nich jsem, řekl bych, skládal zkoušky, jestli mi to jde, až pak jsem začal sám. Ale k Ivanovi jsem vzhlížel jako k jednomu z nejlepších českých textařů v době, kdy to ještě nebylo tak běžný.

Pobavíte pivní slavnosti v Ústí. Kdo je v Psovi pivař, kdo vinař?
Máme v kapele pár pivařů, třeba pianistu Richarda Dvořáka a basistu Plecha, i Rošky (kytara) má rád pivo. Já jsem spíš vinař a Honza Martínek (kytara), u toho teď vůbec nevím, co pije.