Kina na severu Čech už zvou na novou krimikomedii „Bony a klid 2", pokračování úspěšného filmu režiséra Víta Olmera. Jako v roce 1987 hudbu pro něj psal Ondřej Soukup, dnes tvůrce muzikálů. Než jsme se spolu pustili do „dvojky", byla ještě řeč o hudbě k prvnímu dílu…

Ve filmu „Bony a klid", legendárním „veksláckém" snímku, byly dva světové hity britské skupiny Frankie Goes To Hollywood, Relax a The Power of Love. Každý přišel na jednu libru, znáte zákulisí té transakce?
Ondřej Soukup: On nestál jeden libru, ale oba dohromady. Jak se to tenkrát podařilo, nevím, ale zařídil to Jirka Paulů, který dělal na Supraphonu a smlouvu podepisoval. Oni to tenkrát prodávali do nějaké neidentifikovatelné země, jako do Mongolska, na Slovensko, do Čech nebo do Jugoslávie. Ani pořádně nevěděli, kam ty hity prodávají…

Nehrál tam roli fakt, že jsme byli chudý socialistický stát…?
Možná taky… Byli to pokrokově smýšlející homosexuálové (smích), asi i proto se rozhodli pro takový absurdní počin.
Ale teď, když jsme se rozhodli dát stejné písničky do druhého dílu, a taky na CD, už to bylo nesrovnatelně dražší.
Ale ty písničky jsme do dvojky potřebovali, bez nich by druhý díl nemohl být. Jsou v něm úplně zásadní.

Ta milostná scéna

Použít hit The Power of Love (Síla lásky) do slavné milostné scény Jana Potměšila a Veroniky Jeníkové na kuchyňské lince, i mezi dveřmi, to byl váš nápad?
To už si nepamatuji, ale myslím si, že ne. To bylo jednoznačné, ta hudba, která k tomu absolutně pasovala tematicky i textově, lepší k té scéně nemohla být.
Když jsem k Bonům přišel, když mě Vítek zavolal, už bylo jasné, že tam ta písnička bude. A já dostal nabídku dodělat do filmu další písničky, protože tam byly jen písničky…

Dá se říct, že může šikovný autor hudby zpětně ovlivnit kroky, rozhodnutí režiséra?
Samozřejmě. Člověk, když je hotová hudba třeba v demosnímcích, si pak může zkusit nasadit hudbu i tam, kam původně vůbec nebyla určena. Tím pádem tu scénu může zdramatizovat, nebo naopak odlehčit. Tak to funguje i u scénické hudby, to je naprosto běžná praxe, zkoušet, co která scéna unese, kam má cenu co dát.

Připadá vám bizarní, jak se bolševik tenkrát k filmu Bony a klid choval? Že ho zamkl do trezoru a snímek se šířil mezi lidmi jen na mizerných kopiích?
On nebyl v trezoru, nebyl ještě hotový. Říká se, že nějaký řidič, který převážel film z laboratoří asi na Barrandov, se zastavil v nějakém kině, tam to pustili, natočili na kameru a dál šel na video. Tak se začal šířit mezi lidmi… Nahoře ho nechtěli schválit, měl jít rovnou do trezoru, ale protože ho už pak měla půlka národa na kazetách, nějaký soudruh se zvedl a řekl: „Stejně už to všichni viděli, tak jen budou čekat, jestli to zakážeme nebo ne."
Takže ho nakonec pustili…

Já a hrát? To ne

Neměl jste v té době lehké herecké ambice, nenapadlo vás ukázat se už v prvním díle?
Nenapadlo, protože jsem se k tomu filmu dostal, až když byl hotový.

A ani ve druhém díle?
Ne, ani tam. Nebyl jsem přizván. Asi i proto, že jako herec bych byl ne úplně dobře použitelný (smích).

Ve druhém díle se ale objevuje písnička Tepláky od skupiny Nightwork, kapely vašeho syna Františka. Jak do něj „sedne"?
Tepláky tam hrají asi třicet vteřin na párty jednoho z bývalých vexláků. On se stal starostou, krade, lumpačí… Velkolepě oslavuje své narozeniny a tam mu hrají Tepláky. Je to jen reprodukovaná hudba v daném prostředí.

Nightwork se už rozpadli. Co to znamená pro Františka, staví si už další kapelu?
Nic to neznamená, říká, že je šťasten, že nemusí nikam jezdit (smích).

Čeho si hudebně ceníte na filmu Bony a klid 2? Co je tam podle vás majstrštyk, která písnička může být i slušný hit?
To nikdo dopředu neví… Pro dvojku jsem ale napsal několik písniček a jsou tam dvě pro mě zcela zásadní, a ty vyšly i ve filmovém Soundtracku. Jednu nazpíval Matěj Ruppert, člen skupiny Monkey Business, a na albu je ve dvou verzích. Jedna česky i anglicky, druhá v angličtině jako bonus. Zajímavé na ní je, že Matěj vlastně nikdy nezpívá s Monkey Business česky, tak se češtině hodně bránil. To proto, že se v ní necítí. Tvrdí, že pro určitý druh hudby zní angličtina mnohem líp, než čeština. Leč čeština má zase nějaký dosah, který člověk v angličtině tolik nevnímá. Ale nakonec ustoupil, nazpíval ji napůl česky a napůl anglicky. A myslím, že to funguje velmi dobře.

Bylo pro vás logické, že sáhnete právě po Matějovi? Lze říci, že právě on je ve svém žánru, tedy v anglicky zpívaném popu, funky a soulu, naprostá špička?
Jo, to bylo samozřejmé. Matěj je fantastickej zpěvák. Na albu s hudbou z nového filmu Bony a klid 2 zpívá pěknou milostnou píseň „I Love You", ale ve filmu je jí bohužel jen třicet vteřin. Je to pro něj asi málo typická věc, milostná, pomalá, emotivní… Všechny své emoce do ní dal.

Kluk ze Šumperka

Ale máte tam ještě i Ezyho…
Jo, to je kluk ze Šumperka, frontman skupiny EzyWay. Nazpíval písničku v angličtině, a je výbornej. Je to naprostej objev, strašně dobrej zpěvák. Jsem moc rád, že jsem ho úplnou náhodou objevil a nechal jsem ho nazpívat právě song Little Happy.

Jakému žánru se věnuje?
Slyšel jsem od něj jen pár coververzí. Má vlastní skupinu, vlastně zrovna začínají, tak jsem zvědav, jak se mu dál bude dařit.

Prozradíte, co máte nedávno za sebou a co právě chystáte?
Právě jsme začali pracovat na přípravě dalšího muzikálu pro Divadlo Kalich, ale víc zatím neřeknu. Je to ve velmi raném stádiu, premiéra by byla až tak za dva roky. Dřív ne, a ani nechceme. Nechci už dělat věci, kdy mám termín za tři měsíce a musím napsat hodinu hudby. To je vždy na sebevraždu. Pak mám nabídku na pár filmů, na produkování desek a napsání pár písniček, takže se opravdu nenudím.

A ohlédnete-li se trochu?
Poslední velká věc, kterou jsem dělal, byl muzikál Mauglí, který hraje s velkým úspěchem Divadlo Kalich. Primárně vůbec není pro děti, leč děti na něj ve velké míře chodí. Je to velmi vizuální představení, jehož tvůrci vnesli do muzikálu dost netradiční postupy. Vznikla velmi zajímavá věc, na niž je skoro pořád vyprodáno.