Má zděděné miliony, je pro mnohé muže v Paříži dobrá partie a hraje ji, tančí i zpívá Michaela Katráková, rodačka z Prahy. Zpívala řadu oper v Praze, Liberci, Plzni i v ústecké opeře, ale Hana je její první opereta v životě. Ústecké divadlo operetu aktuálně uvede pod taktovkou dirigentů Miloše Formáčka či Milana Kaňáka v úterý 19. března od 19. hodin.

Lehárova Veselá vdova již při prvním uvedení v roce 1905 vyvolala obrovské nadšení, a z Vídně se rozlétla do celého světa. Je nejznámějším a nejúspěšnějším dílem skladatele. Nejméně dva hity z ní zná doslova každý – píseň „U Maxima jsem znám“ a vrcholně proslavenou „Píseň o Vilje“. Franz Lehár je především v souvislosti se svými posledními díly pověstný tím, že vnesl do operety smutek a slzy. Jeho v pořadí pátá opereta však nabízí ještě klasický happy end.

Pěvkyně Michaela KatrákováMichaelo, s jakými pocity jste brala roli Hany v ústeckém Severočeském divadle ve slavné operetě Veselé vdova?
Zprvu s rozpačitými, neboť je to moje první opereta v životě. Takže když mi to pan ředitel Miloš Formáček nabídl, nejdřív jsem se té role bála. Ale asi věděl, že to zvládnu, protože už mě znal. Zpívali jsme spolu spoustu koncertů, zná mě od mých 21 let, kdy jsme se poprvé potkali. Už tehdy tušil, že k tomuto oboru spěju a nabídl mi to ve správný čas.

Takže se nyní cítíte jako ryby ve vodě?
Ano, teď už jo. Ale když jsem do toho vstupovala, tak jsem opravdu měla obavy. Nebyla jsem si jistá, jestli pro mě opereta je vhodná. Ale potom v průběhu zkoušek jsem se pro tuto roli neskutečně nadchla. A musela jsem v krátkém čase uznat, že se cítím v tomto oboru výborně.

Tedy lépe než v opeře?
To nechci říct, i operu zbožňuju. Zase je úplně jiná. Ale mě baví, jak je žánr operety pestřejší, než opera. I díky tanečníkovi a držiteli Ceny Thálie Vladimíru Gončarovovi je ve Vdově hodně pestrý pohyb. A díky režisérovi Michalovi Lieberzeitovi je tu spousta legrace a humoru i nápadů, pestré kostýmy a scéna díky Daně Haklové… Opereta Veselá vdova je veselá, konečně neumírám.

Jaké to je, mít na scéně navrch? Vědět, že já jsem ta hlavní, i kvůli těm milionům?
No musím říct, že pocit je to velmi příjemný. Ale musíme si taky říct, že to je jenom hra. Divadlo. Takže tam není nic stutečného. Normálně jsem úplně obyčejná holka, která si ráda vezme tepláky a usmaží si řízky. Ale je to hezké, když vám věnuje tolik lidí pozornost alespoň na tom jevišti. Příjemné je to.

Rozhovor s operní pěvkyní Michaelou Katrákovou.  Autor: Miloslav Zachar

Co je nejlepšího na této operetě? Jaká skladba, nějaké konkrétní událost, co tu s vámi nejvíc mává? A vždy se na to těšíte?
Mně se líbí ta opereta úplně celá. Určitě tam je stěžejní Píseň o Vilje, potom milostný duet s mým parťákem Danilem, to jsou taková dvě stěžejní hudební místa.

Staví vás ústecké divadlo před neřešitelný problém, dává-li vám na výběr mezi dvěma hraběty Daniely? Alternují ho domácí Jaroslav Kovacs nebo Michal Bragadolo.
(smích) Pro mě to bylo obtížné z toho hlediska, že každý náš Danielo je úplně jiný, a výborný. Je těžké vybrat si, kterému dát přednost. Ale je to zábavné, naprosto zábavné.

Na co se vždy těšíte? Říkáte si: Tohle si dnes pěkně užiju?
Dost mě baví duet vdané Valencie s Camillem. On ji chce svést, ona ho nejprve odmítne, ale srdce nakonec ukáže, že ho miluje. Na jejich duet se také těším každý večer.

Prozradila jste, že vás čeká opět něco dost zajímavého v zahraničí. Co to bude a kdy?
Měla jsem tu čest zpívat s Ramonem Vargasem, byla jsem přizvána naším ústeckým ředitelem Milošem Formáčkem na koncert do Bratislavy. Přizval mne po úspěchu Libuše, kde jsem zpívala roli Krasavy. Na to konto mě vzal na krásný koncert Nabucca do Bratislavy. Tam si mě všimnul samotný Ramon Vargas a je to asi měsíc a půl, co mi řekl, že by mě chtěl do projektu s Trubadůrem, abych zpívala roli Leonory. A já jsem mu nejdřív napsala, jestli si nedělá legraci, jestli to myslí vážně, a on mi odepsal, že si myslí, že ta role je pro mě momentálně vhodná. A že přemýšlel nad mým hlasem, co by mi nejlépe sedělo. Měla by to být štace v zahraničí, open air zpívaný na porty.

Co to s vámi udělalo? Rozbušilo se vám srdíčko?
Hodně! Zpráva od něj mi přišla do esemesky, nečekaně, bylo to hezké. A teď se na to těším.

Ohlédneme-li se za tím, co už jste v Ústí zažila, co bylo to první?
Úplně poprvé jsem tu, myslím, odzpívala koncerty od Giuseppe Verdiho a Giacomma Pucciniho. A následně byla Traviata, role Violetty Valery.

Ta vám zůstala, že?
Ano, ta mi zůstala. Cítím se v ní moc dobře, určitě se k ní ráda vracím.