Ta nabízí umělecký, hudební i kulinářský program plus burzy či taneční workshopy pro děti i dospělé a vyvrcholí v pátek 17. července, kdy skončí i zmíněná výstava.

Náš pohled na svět

„Tato výstava by měla být jakýmsi průsečíkem Johnovy a mojí konceptuální tvorby. Na první pohled nesourodá skrumáž prezentovaných děl by měla tvořit hravý celek, hovořit má společným jazykem. Dává nahlédnout pod pokličku našich myšlenkových pochodů a ukazuje blízkost našich pohledů na svět," vysvětluje George Hladík, výtvarník ze Smržovky.

„Překročte s námi zažité stereotypy a nalinkované scénáře, nastavíme si vlastní pravidla a vstoupíme do světa bez předsudků, do nové svobodnější reality…" láká i zve.

Velkou část Johnovy tvorby už George Hladík znal.

„Ale až do našeho prvního osobního setkání jsem netušil, že za tím vším stojí jeden člověk. Znal jsem jednotlivé modely vozů britské značky MOSS, ale netušil jsem, že je navrhoval stejný člověk, jako vůz J. C. Midge, který vlastním. Při pátrání po historii značky J. C., jsem zjistil, že šlo o automobily, které se prodávaly ve formě jakýchsi střihů v měřítku 1:1, podle nichž si hrdí majitelé své vozy vyráběli v kůlně za domem. Dozvěděl jsem se také, že J. C. jsou iniciály Johna Cowperthwaita, muže který za tímto geniálním konceptem stojí," prozrazuje Hladík s notnou dávkou radosti i nadšení.

Loučení s automobily

Sám má přitom zvláštní zálibu, pořizuje si fotografie z loučení původních majitelů aut s vozy, které od nich kupuje. „Takové fotografie si pořizuji vždy, když od někoho kupuji auto. Zachycuji na nich moment, kdy se majitel se svým vozem loučí a já ho přijímám do vlastnictví. To je pro nás oba hodně důležitý moment. A právě změna, která je i titulním snímkem výstavy, proběhla s Johnem Cowperthwaitem a je o to zajímavější, že on sám auto na snímku navrhl a složil," vysvětluje George Hladík.

A jak je to pro něj nostalgická záležitost? „Samozřejmě je to pro ty lidi někdy smutné. Ale já jim to svojí osobou do jisté míry kompenzuji, protože vidí, že jde jejich vůz do dobrých rukou. A že zaznamenání toho okamžiku je pro ně do jisté míry optimistické. Je to něco úplně jiného, než kdyby šoupli to auto do bazaru a nevěděli, co se s ním dál stane. Tady si auto předáme, jako když dáváte dítě k adopci," říká autor výstavy.

„Auta mě fascinují stejně, jako setkávání s jejich majiteli. A pořizovat tyto snímky jsem začal dřív, než je vystavovat. A když jsem jich měl devět, poprvé jsem je vystavil před pěti lety tady v Ústí na výstavě, která se jmenovala Matchbox."

Pro malé i pro velké

Když před časem narazil na inzerát nabízející plány na výrobu funkčního dětského autíčka, hned poznal Johnův nezaměnitelný rukopis a kontaktoval britskou firmu, která tuto hračku nabízela.

„Vlastně mě ani moc nepřekvapilo, že se ozval John Cowperthwaite osobně. Zeptal jsem se ho 'Jste to vy? Jste designer J. C. Midge?' A slyšel: 'Ano, jsem to já.' Měl jsem z toho obrovskou radost," říká u další rozměrné fotografie výstavy v Hraničáři.

„Tohle je zásadní dílo Johna Cowperthwaita a já to od něj koupil. Jsou to plány na výrobu dětského autíčka, je to jeho poslední velké dílo, které doteď udělal, vzniklo tuším v roce 2010. John se totiž rozhodl, že navrhne něco jednoduchého, co si bude moct udělat každý. Mnoho lidí si dokáže v garáži postavit zmenšený model auta, když jsou šikovní a investují do toho. Ale koncept tohoto modelu byl, aby to bylo možné postavit jednoduše, aby to zvládl i laik," ukazuje přefocený plánek na stěně Galerie Hraničář.

Vůz na aku vrtačku

„Je to nákres ve formátu jedna ku jedné, teď už stačí si plánek překreslit na dřevotřísku, vyříznout ho a podle přiloženého manuálu se smontuje k sobě. Využije se k tomu kuchyňský odpadkový koš, který tvoří kapotu dětského autíčka, které je poháněné aku vrtačkou. Tohle dílo já považuju za geniální," bez rozpaků přiznává George Hladík.

„Díky tomu jsem rozeznal rukopis Johna Cowperthwaita. Ke své velké radosti jsem se tak dozvěděl, že ještě žije pán, který navrhl auto MOSS, které už jedno mám. A od kterého už jsem koupil i druhý vůz," doplňuje George Hladík.

A co má „jeho" John Cowperthwait společného třeba s Járou Cimrmanem?

„Potvrzuji, že John Cowperthwait žije, viděl jsem ho na vlastní oči. A jeho práce jsou geniální. I proto si vážím toho, že v Hraničáři teď máme společnou výstavu. Ovšem za tuto spolupráci neděkuji jen jemu, ale i našim partnerkám Rosie a Jítě, bez kterých by bylo všechno dost jinak."