Poutníci se vracejí, Guláš zavoní bluegrassem

„Loni na oslavě jejího půlstoletí jsme otevírali Mezinárodní hudební festival Porta na večeru nazvaném Bluegrassový otvírák,“ ohlíží se. Chlumecký guláš bude v sobotu 19. srpna od 17 hodin u Zámeckého rybníku.

Vedle Poutníků se můžete těšit také na chlumecké Nádraží, Jindru Kejaka, Boba a Bobky a Burizon, moderovat bude Jiří Balvan Balej, vstupné je 100 korun.

Jiří, prozradíte co je u Poutníků aktuálního?
Jiří Pola: Všechny hity první éry Poutníků obsahuje nové supraphonské 2CD Poutníci/ Zlatá éra: 1983 – 1991. Jsou to dvě alba Poutníci (1987) a Chromí koně (1990) plus 23 bonusů. Třeba Ukolébavka pro milenku, Toulky modrou travou, Wayfaring Stranger a můj Slavkov.

Tento festival proslulý kvalitním gulášem se odehrává pod mohutným stromem. Jak na něj vzpomínáte?
Naposledy jsme tam hráli před dvěma lety, vystoupili předposlední a přesto, že už se dost ochladilo, bylo hodně diváků. My jsme bavili příznivce a publikum zase nás.

Od kdy působíte v Poutnících?
Hraju s nimi 37 let. Kapela vznikla v roce 1970, já do ní přišel deset let poté, rok po Robertu Křesťanovi. Spolu jsme vyhráli několik Port, zažili časy velké slávy v sedmičlenné sestavě Poutníků s písničkami Telegrafní cesta, Panenka a Až uslyším hvízdání. Pak jsme zažili i ústup ze slávy, to když odešel Robert Křesťan a založil Druhou trávu. Teď už hrajeme ve čtyřech, ale kvalitou písniček se původní sestavě z devadesátých let vyrovnáme.

To ve čtyřech uhrajete hudbu sedmi lidí?
Uhrajeme, a úplně v pohodě. Nemáme dvě banja, jak jsme mívali s Robertem, ani dvě mandolíny, ale poradíme si. V Telegraf Road, původním hitu Dire Straits s českým textem Křesťanovým, nemáme saxofon, jak jsme mívali, ale myslím, že i tak se našim fanouškům líbí.

Osek chystá letní pouť. Už podvaadvacáté

Na řadě hitů nového 2CD jste hrál, navíc tu máte vlastní song Slavkov. Bylo těžké prosadit se autorsky proti Robertu Křesťanovi?
Bylo, a jak! Dvojalbum je výborná vzpomínka, řadu jeho hitů hrajeme dodnes. Oni by nám ani diváci neodpustili, kdybychom je jako Poutníci vynechali, nezazpívali písničky Napsal jsme jméno svý na zdi, Návrat nebo Všem Kryštofům Kolumbům. Máme je trochu předělaný, lidi je rádi slyší a když je nezahrajeme, jsou naštvaní.

Jak důležitá je pro vás písnička Slavkov?
Napsal jsem ji kdysi dávno, melodii i text, vzal ji na zkoušku a Robert Křesťan říkal: „Není to špatná myšlenka, jen je třeba ji trochu předělat.“ Tak ji náš dnes už zesnulý kolega změnil, ale dál je pro mě důležitá. Je o městě, kde žiju celý život. Naše město žije ze slavné Bitvy tří císařů, ze které tak trochu žiju i já. Napsal jsme o ní tři napoleonské skladby, mám k tématu dost blízko. Slavkov je pro mě první písnička, kterou se mi podařilo protlačit do repertoáru Poutníků a rovnou ji i zpívat stejně, jako třeba Hotel Hillary. Slavkov vyšel na „pokusném“ elpíčku Porta 1987. Tehdy byl den před Portou koncert vybraných kapel a Supraphon hned druhý den, když začala Porta, vyšlo i LP.

Když už Slavkov, je pro vás důležité i Waterloo?
No to byl protipól Slavkova. To jsem napsal písničku Dopis, v ní popisuju imaginární příběh francouzského vojáka, který prošel s Napoleonem všechny možné bitvy a chtěl napsat něco svojí milence. Ale je spíš voják, než spisovatel, a tak se mu v hlavě promítá celý život… No a je hluboká noc a blíží se ráno a před námi leží Waterloo… Zkrátka něco končí.

FOTO: Ústecká lvice měla první rande s brněnským králem

Před chvílí jsme museli posunout posunovali rozhovor na čas, než skončí fotbalový zápas. Objeví se vám tato hra i v písničce?
To ne, i když jsem životní fanoušek Slávie. Myslel jsem si teď, že když že když Slávie posílila sestavu a nakoupila hvězdy, že se nám podaří alespoň remizovat na Kypru. Ale prohráli dva nula. Vypadá to blbě, spíš si myslím, že Ligu mistrů nevykopou. Ale sportovní písničky Poutníci nikdy v repertoáru neměli.

Když jste sáhli po repertoáru Rolling Stones, Jethro Tull a hlavně na začátku po Dire Straits, jejich Telegrafní cestě s také vlastním textem, nebyla to trochu „drzost“?
Možná jo, ale lidi to dobře vzali, měli jsme hlavně s Telegrafní cestou velký úspěch hity úspěch. Dnes se sám divím, co všechno jsem dřív zahrál, dnes už bych to asi nezvládl. Cestu hráváme dodnes, ale je na vlastních koncertech, ne na festivalech. Na ně je ta skladba dlouhá, abychom ji hráli ke konci festivalu, kdy už má spousta lidí v sobě nějaký alkohol. Na to už nemám odvahu ani sílu.

Kdy jste převzal žezlo kapelníka Poutníků?
Zhruba léta páně 1997, od kdy jsem současně i spíkr. Na posledním autorském cédéčku jsme napsal všechny melodie i pár textů, jsme prostě „děvče pro všechno“. Ale mě to baví.

Svého času byli Poutníci v zahraničí, hlavně v Rakousku, vítanými hosty. Jak velký byznys jsou dnes?
Máme sto, sto dvacet koncertů ročně, žijeme… Vím, nebude ze mě nikdy milionář, ale dělám to, co mě baví. A dofám že dožiju minimálně do toho důchodu, který bych měl mít za čtyři roky.