V současné době studuje Vysokou školu ekonomickou v Praze a kromě herectví se věnuje také zpěvu, hře na klavír, horolezectví a jejím velkým koníčkem je také cestování.

Jak vnímáte vánoční atmosféru a jak jste slavila Vánoce?

Vánoce mám moc ráda, každý rok se na ně těším a jejich atmosféru si užívám. Vánoce trávím v rodinném kruhu, tak jak by to mělo být.

Jak jste se dostala k herectví?

Začalo to ještě na základní škole. To přijela nějaká paní z castingové agentury přímo do třídy a mě a Báru (mou sestru dvojče) vybrala. Potom jsme zase díky jiné agentuře začaly s Bárou jezdit na „LHŠku", to je na letní hereckou školu, což jsou tábory, kde jsme se učily herectví, ale i činnostem, které s filmem, divadlem a muzikálem souvisejí. Tak to všechno začalo.

Z pohádky Pravý rytířZdroj: archiv Lucie Černé

Byla postava princezny vaším hereckým snem?

Úplně přímo hereckým snem asi ne, na druhou stranu jsem za tu roli hodně ráda a zahrála jsem si ji s chutí. Vždy jsem hrála spíš zlé mrchy, například s Bárou jsme takové dvě, coby dvojčata, hrály v Něžných vlnách. Takže princezna Isabela je konečně kladná postava, vlastně super kladná, protože Isabela je prototypem hodné, charakterní princezny. Není to žádná Xénie z Arabely, i když ta taky měla moje sympatie.

Jak jste si „sedli" s pohádkovým princem Janem Komínkem?

Co se týče herce Jana Komínka, tak s ním se známe už déle, je to můj kamarád. Hodnotím ho kladně, na stupnici od jedné do deseti to vidím tak na osmičku. Nebo radši na sedmičku, aby nebyl moc namyšlený. A princ z pohádky Pravý rytíř? Nejraději maluje, čte, je to umělecky založený mladý princ. Ale je to taky syn rytíře, co by měl být také rytířem, ale moc se mu nechce. Nakonec se však popere, jasně, že kvůli ženské, princezně Isabele. Takže prince hodnotím jednoznačně kladně, na stupnici od jedné do deseti mu dávám deset.

Máte nějakou vtipnou příhodu z natáčení?

No nevím, jestli to bylo úplně vtipné v tu danou chvíli, ale Honzu se při natáčení jedné scény nedařilo kladkou vytáhnout tak akorát, takže ho několikrát vytáhli tak moc, že si dal minimálně třikrát do hlavy o trám, pod kterým se měl správně zastavit. Já jsem se smála, Honza moc ne, takže to bylo vtipné vlastně jen pro zbytek štábu.

Lucie ČernáZdroj: archiv Lucie ČernéStudujete ekonomii, proč jste nezvolila DAMU?

Po gymnáziu, vlastně i před jeho ukončením, jsme tohle se sestrou a rodiči samozřejmě řešili a občas to nakousneme i teď. Několik našich kamarádů ze zimních a letních hereckých škol je na DAMU nebo konzervatoři a žijí studentský život budoucích herců umělců profesionálů. Já ale prostě chtěla zkusit i něco jiného, třeba tu ekonomiku nebo jsem předtím byla na jazykové škole, Bára zase chtěla zkusit publicistiku. Obě jsme od malička stály na pódiích jako zpěvačky nebo před kamerou jako herečky, možná právě proto jsme chtěly zkusit taky něco jiného. I přesto ale obě natáčíme (což nás moc baví), takže teď máme vlastně obojí. A pořád si říkám, že se o studium na umělecké škole budu moci ještě pokusit, třeba.

Jak se dá natáčení skloubit se studiem?

Občas je to těžké. Na gymnáziu v Lovosicích jsem však měla výborné zázemí. Pokud jsem já nebo Bára potřebovaly volno na natáčení, škola nám vyšla vstříc, samozřejmě za předpokladu doplnění učiva. Na VŠE se mi zatím dařilo si natáčení domlouvat mimo dny, které potřebuji být ve škole.

Jak vzpomínáte na natáčení po boku Brada Pitta?

Šlo o natáčení vůbec mé první reklamy. Natáčeli jsme ji s Bárou a s ještě jinými dětmi v Praze. Točilo se to pro japonského mobilního operátora, Brad Pitt totiž údajně točí reklamy jen pro Japonce. Bylo nám jedenáct let a byl to samozřejmě zážitek, vůbec se setkat s Bradem Pittem, i když tenkrát nám určitě ještě tolik nedocházelo, že jde až o takovou megastar. Byl hodně hlídaný, mimo natáčení se k němu jen tak někdo přiblížit nemohl, takže když k nám přišel sám, všechny děti jsme z toho byly vykulené. Anglicky jsem toho moc ještě neuměla, tak jediné, co mě napadlo říct, bylo „How old are you?" (Jak jsi starý?). On se zasmál, řekl „very" (velmi) a odešel.

Jaká je vaše příští vysněná role?

Mám hodně ráda fantasy, které čtu, tak bych si mohla zkusit třeba elfa, mám k tomu i trochu dispozice díky výšce a velkým uším.

Co byste vzkázala čtenářům Deníku, kteří se chystají zhlédnout pohádku Pravý rytíř?

Doufám, že těm čtenářům, kteří se na pohádku Pravý rytíř podívají, se bude líbit a přinese jim příjemné chvilky. A všem čtenářům Deníku, ať už pohádku zhlédnou nebo ne, bych popřála šťastný nový rok a ať se jim plní jejich přání.