Severočeské divadlo slibuje letní událost se vším, co ke kovbojce patří. A to ve městě, kde kdysi žil spisovatel Karel May, otec indiánského náčelníka Vinnetoua.

Šlechetný pistolník Limonádový Joe bude popíjet na jevišti Kolalokovu limonádu, v báru zhoustne dým díky krásce Tornádo Lou, že ani kvůli úkladům padouchů nepřestane být limonádníkova muška přesná a přestřelek si tu ještě užijeme… Více s režisérem Martinem Novotným, který v Ústí nový muzikál nastudoval s báječnými herci domácími i přespolními.

BYL TO ROK PŘÍPRAV

Jak dlouho předem jste věděl, že budete v ústeckém divadle studovat muzikál Limonádový Joea?
Půl roku, spíš rok dopředu. Musel jsem si nastudovat všechnu dostupnou literaturu, nejen Brdečkův film Limonádový Joe, ale i tuto inscenaci či alespoň její text. Ta hra je už z roku 1944, mám ji k dispozici z Divadla Větrník. Mám i text z divadla ABC z roku 1955, režíroval ho už Oldřich Lipský a poté i slavný film. Snímek, kde už se mimo jiné objevili Miloš Kopecký jako Horác a Pepík Hlinomaz jako Grimpo. Proto pak byli tak skvělí ve filmu, protože už měli za sebou x repríz. To všechno musíte nastudovat plus prostředí, ve kterém se děj komediálního muzikálového westernu odehrává, tedy Divoký západ, Arizonu. To abychom se nedopouštěli excesů, nesmyslů. I na nějaký western se sem tam musím podívat, abych věděl, jak je dělali kolegové. A samozřejmě jsem znal vinnetouovky; jako každej správnej kluk jsem je viděl mockrát.

… a vyrostl na nich, že?
Přesně tak, na vinnetouovkách s Lexem Barkerem a s Pierre Bricem jsem vyrostl. Proto na ně bude i vzpomínka v našem Limonádovém Joeovi.

To musí být radost, dostat je do vlastní inscenace…
Je, a takových radostí jsem si udělal víc. Jsou tam věci, které třeba neuvidí úplně všichni diváci, nebo je nepochopí každý, ale já o nich vím a budu rád, když si jich někdo všimne. Stejně jako jsme teď měli v muzikálu Noc na Karlštejně projíždějící kolo, což mě překvapilo, kolik lidí si ho všimlo. A kolik diváků zaregistrovalo roli Zdeňka Podskalského; netušil jsem, kolik lidí ví, že tehdy ve filmové Noci udělali chybu a v závěru hned na začátku za koňmi projíždělo kolo. To už pak nikdo nepřetočil. Je sice vidět jen malinko, ale my ho tam naopak pro ten humor zakomponovali.

Podobné bylo, když ve Vinnetouovi jel vzadu autobus.
Ano ano. Ale kolo je levnější… (smích). A mám tam ještě jednu takovou schválnost, ale neprozradím ji. Ukážu ji jen Upíru Krejčímu, herci, který nám hraje Grimpa. A uvidíme, kolik lidí se na ni ještě i při reprízách chytí. Na takovej můj fórek…

Jak často se objeví i věci, které ještě nesmíte prozrazovat tiskem, abyste nepřipravil diváky o překvapení?
Málokdy, ale o to je to pak větší radost. Když odkážu na Karlštejn, je tam fórek s podobiznou Karla IV. Já pak nemůžu tyto věci prozrazovat, aby se diváci měli na co koukat. Musí být moment překvapení, aby to mohlo zafungovat.

MÁM S KOVACSEM PLÁNY

Jak moc se v Limonádníkovi vracíte k osvědčeným hercům? V Ústí máte své lidi, že?
Mám. Ústecký soubor už jsem poznal, vím, co od koho čekat. A snažím se je obsadit ne vždy „po srsti". Tak je teď obsazen Jaroslav Kovacs, hraje hrdinu, ale nebude to tak vždy. Už jsem pro něj měl nachystané i jiné věci. Pokud budeme dělat Jiráskovu Lucernu, bude se divit, co dostane za roli. Ne prvoplánového mlynáře…Stejně mám rád z Limonádníka i Krejčího, krom Václava Upíra jako Grimpa i Radka Krejčího. I pro něj v Lucerně plánuji bonbonek. Když ho obsadím, vím, že mi roli odvede bravurně. Můžu se spolehnout, že z role vyždíme, co to dá.

A v Limonádovém Joeovi máte roli i pro sebe. Ani to není zcela běžné, řekl bych.
Není, i když to ani není tak úplně neobvyklé. Byla to z nouze ctnost. Musel jsem najít někoho, kdo by jistil Petra Matuszka v Dagu Badmanovi a nikoho takového jsem nenašel ve správnou dobu. Tak jsem věděl, že to budu muset jistit sám, ale je to krásná role. Obdivuju Petra Matuszka a „nadávám si", jak jsem ho špatně zrežíroval, když jdu na jeviště a zjistím, co vše tam má, co musí vykonat. On už je ale naštěstí o krok napřed, má nákoleníky, na rozdíl ode mě. To já mám kolena celá rozedraná…

Je něco, co si vyčítáte, že jste si na ústecké herce vymyslel?
To úplně ne, ale celý úvod vyšel strašlivým martyriem. K Limonádovému Joeovi patří kůň, ale když jsme se ho pokoušeli přivést na jeviště, oř odmítal jít hlouběji na scénu. Cítil, že pod ním je pod prkny obrovská díra, nechtělo se mu tam. Tak jsme z toho museli nějak ven, poradit si jinak. Snad se diváci nebudou se zlobit, že v naší inscenaci nepřijede Joe na bílém koni.

Je zde ještě něco, co jste si vymyslel na některé své herecké kolegy a kolegyně?
Je, na každou roli jsem se pokusil vymyslet nějakou schválnost. Ale nějakou pěknou, která by jeho roli charakterizovala. Neříkám, že se mi to povedlo u všech rolí, ale myslím, že každá v dobrém slova smyslu nese stopu mé schválnosti.

Můžete být konkrétní? A půjdou využít třeba jen určitý den v roce?
Ano, přesně tak.

KAŽDÁ RÁNA POVOLENÁ

Také na Silvestra?
Silvestr je daleko před námi, teprve uvidíme, co bude. Neříkám úplně, že je na Silvestra každá rána povolená, ale ten den má vždy uvolněnější atmosféru, dají se tu dělat věci… Já už na Silvestra hrál i ženskou postavu takže letos kdo ví?

A na plese jste hrál vladaře…
Ano, Karla IV. A jednou jsem měl, to jsem vám ještě nevyprávěl, i další zajímavou roli v Noci na Karlštejně. Tehdy jsem se na ni přijel podívat asi po roce, bylo 1. dubna odpoledne a já jsem si pozval návštěvu, svou první životní lásku, se kterou jsem se viděl po třiceti letech. Jela do Ústí, protože chtěla Noc vidět, tak jsem ji vzal s sebou. Ale jak tak sedíme v klubu, popíjíme kafíčko a povídáme si, přitočí se ke mně kolega, herec Radek Krejčí, a povídá: „Já bych tady tak klidně neseděl, pane režisére. Není tady Karel Hábl." „No jasně, on ještě přijede, je čas," já na to. Asi za tři čtvrtě hodiny se mělo začínat. Pak už se mělo začít za půl hodiny, přitočí se ke mně druhý herec a říká: „Novotnej, ten Karel tu opravdu není!" A já: „No to víš že jo." A pak mi došlo, že je 1. dubna, apríl, a že si ze mě střílejí. Nicméně když bylo půl a deset, přišel tajemník, že právě mluvil s Karlem Háblem. Že je na chatě a že rozhodně nestihne přijet. Tak jsem ho poplácal po zádech: „Dobrý kluci, to je skvělej fór, je to famózní." Ale už za čtvrt hodiny je začátek a oni si dál stojí na svém: „Martine, neblbni, fakt tu Karel Hábl není." A já: „Kluci už jste s tím trapní." Ale pět minut nato jsem byl v kostýmu a za pět minut už jsem stál na jevišti a hrál Arnošta z Pardubic. Naštěstí jak na to člověk jako režisér hodně kouká a zná už většinu rolí z té inscenace nazpaměť, tak to nějakým způsobem prošlo. A zaplaťpánbůh že nedošlo k žádnému zásadnímu karambolu. Ale musím vám říct, dobře mi nebylo.

To se vám nedivím. Je i v Limonádníkovi role, kterou byste vážně hrát nechtěl?
Je, právě Limonádový Joe.

A ani k tomu už nedojde?
Já myslím, že není důvod, proboha… (lehce zděšeně) Kdybych si mohl vybrat, tak všechno, jen Limonádový Joe ne. Je mi trošku vzdálený svým charakterem i vizáží, to radši budu hrát Winifred první milovnici.

„NECHUTNĚ KLADNÝ JOE"

Vadí vám tím, že je až nechutně kladný, řekl bych?
Přesně tím. Vždyť je kladnější než Old Shatterhand. A dokonce i než Old Shatterhand s Vinnetouem dohromad a to už je ale i na mě moc. Takže jsme se tam pokusili udělat takovou schválnost, že Joe není takový napomádovaný panák, že občas klopýtne. I to si, myslím, divák dost užije.