S tím posledním, Císařské hody s právem, vyhrála Střekovskou kameru.

Film zaznamenává moravskou tradici, císařské hody. Proč právě tento námět?

V Boršicích na Slovácku, kde se film natáčel, máme známé. Šla jsem do toho, protože je to naše tradice, krásné češství, které stojí za zaznamenání. Natáčení ale předcházela nesmírně dlouhá příprava. Musela jsem se seznámit s historií hodů, s kroji a podobně.

Jak se vám podařilo proniknout mezi místní?

Právě díky známým, Boženě a Františkovi Niklovým, kteří mě seznámili třeba se starostou či farářem. Důležité bylo s lidmi komunikovat i při natáčení. Jeden z tanečníků mi říkal: „Teta, usmějte se!" Začala jsem se  smát a zjistila, že to funguje. S kamerou jsem nakonec  začala i tančit. Vzali mě. Ženské mi dokonce dovolily podívat se jim pod sukně a brát záběry z detailu.

Je právě přenesení emocí a atmosféry je to, co porota na filmu nejvíce oceňovala?

Jela jsem po emocích, nechtěla jsem velké povídání. Porota ocenila i technickou znalost věci. Když chci dělat emoce, musím jít do detailů. Líbily se záběry i námět.

Chybí vám podobné tradice v Čechách?

Určitě. Moraváci mají úplně jinou povahu, odjíždělo se mi  s těžkým srdcem. Zapadla bych tam. Čechy zcela podlehly amerikanizaci. Do nemocnice jdete na emergency. Abych si mohla koupit kolo, musím vědět, že se anglicky řekne bike, jinak bych ten obchod přešla.

Jaká byla letos na Střekovské kameře konkurence?

Já obdivuji každého. Především mladé, kteří se někde mohou poflakovat, a oni si přitom hrají s kamerou.

Váš film je sestříhán ze záběrů z více kamer. Kdo s natáčením pomáhal?

Jedna by nestačila. Požádala jsem proto o pomoc manžela Zdeňka a kolegu Eduarda Pecha. Dohromady jsme natočili 14 hodin materiálu, který jsem zpracovala na 15 minut.

Působíte jako éterická bytost. Jaká jste ale za kamerou?

Říkají mi ústecká Chytilová. Kamera mě promění.

Chystáte film o Ústí?

Právě jsem ho dokončila! Premiéru bude mít na jaře. Vznikl na motivy sbírky Táni Novákové Město milenců a vrahů. Je netradičním pohledem na Ústí, chtěla jsem se vyhnout popisnosti. Je to dokument o městu v rozporech, Ústí je totiž krásné i hrozné.