Roman Němec: V jeskyních celovečerní film ještě nikdo nenatočil

Co je hlavním námětem filmu?
Zkoumáme, co nám musí zasáhnout do života, abychom byli ochotni všechno opustit a podívat se na svět, ve kterém žijeme, z trochu většího nadhledu. Když jsme hledali prostředí, do něhož bychom uvrhli naše dva hrdiny, napadlo nás, že je zavřeme do obrovského jeskynního komplexu.

Proč volba padla právě na jeskyně?
Protože v Česku vytrhnout lidi z běžného života není až tak jednoduché. Navíc to není jen náhodný prostor, ale sofistikované prostředí, které je velmi přesné. V podstatě kopíruje, co se děje uvnitř postav. To znamená, že je velmi komplikované, záludné, je to svět sám pro sebe. Jsou tam labyrinty chodeb, ve kterých lidé bloudí, obrovské dómy, jezera, vodní toky a propasti.

Pro film jste získal i známé české herce, hrají ale vedlejší role. Bylo těžké je přesvědčit?
Ředitele gymnázia hraje Jarda Dušek, kterému jsem před lety nabídl roli ve filmu O otci a jemu se to líbilo. Nicméně dal přednost výpravě do nějakého pralesa, čemuž rozumím. Už jsme ale byli v kontaktu, takže když jsem za ním přišel, že máme jiný scénář, zajímalo ho to. U něj to bylo ještě shodou okolností o tom, že ho téma jeskyní, tmy a izolace zajímá, protože jeskyně dělají s člověkem zvláštní věci. Tím, že nemá dostatek kognitivních podnětů, mozek si začne vytvářet svojí realitu, což někdy přechází až do paranoi. Jardu Duška tohle hodně zajímalo, protože má kamaráda, který se nechal zavřít do jeskyně a pak o tom napsal knížku. Než jsme se potkali nad tímto projektem, Jarda oslovil několik režisérů, jestli by ten příběh nechtěli natočit, a ti mu řekli, že je to nesmysl, v jeskyních se nic natáčet nedá. Tečka. Týden nato jsem přijel já, že točíme film v jeskyních, jestli v tom nechce hrát. Teď všichni očekáváme, kdo měl pravdu, jestli se v jeskyních dá točit nebo nedá. Uvidíme. Ve skutečných reálných jeskyních v Česku a možná i ve světě nikdy žádný celovečerní film natočený nebyl. Většinou se to staví v ateliérech. Nicméně Jardovi se to téma hodně líbilo a přesto, že tam hraje ředitele, který je byrokratický a ve vleku systému, což je pro něj absolutně herecký protiúkol, šel do toho. Pak se tam objeví Klára Melíšková, Martin Myšička, Simona Babčáková, Anička Fixová a další. Myslím, že do toho šli, protože je to zaujalo. Kvůli penězům to určitě nebylo.

Primář ústecké infekce Dlouhý: Rýmička ne, ale svět se kvůli Covidu nezhroutí

Pokud jde o dva hlavní hrdiny, měl jste předem jasno, kdo to bude?
Ano. Daniela Krejčíka považuji za jednoho z nejlepších herců své generace u nás. Je úžasný divadelník, byl nominovaný na Thálii a získal cenu Talent roku. Jeho herecký partner učitel Adam je Jiří Vojta, kterého znám, točil jsem s ním a vím, co od něj očekávat, takže to také byla celkem jasná volba. Myslím, že je to pro oba obrovská herecká příležitost, protože v podstatě neslezou z plátna.

Ve kterých jeskyních točíte?
Jde o dvě větve Javoříčských jeskyň na střední Moravě, tedy prostředí, do něhož mají mnohdy problém se dostat i jeskyňáři. Pak tam bude Býčí skála, což je legendární jeskyně, a zbytek se bude dělat v Moravském krasu, ve Sloupsko - šošůvských jeskyních včetně patra, které je nepřístupné. Tam je soustava vodních toků, které ústí do jezera.

V těchto dnech vyjíždíte hodně do Krušných hor, kde řešíte technicky náročné věci. Za jakých okolností to probíhá a kde?
Mnohdy jde o dny příprav kvůli pěti vteřinám filmu. Tím, že jdeme cestou, kdy se vše točí v reálném prostředí bez „zeleného pozadí“, jsou nároky na bezpečnost a proveditelnost složité. V jednom záběru jeden z hrdinů padá do strže, to točíme blízko Klášterce nad Ohří. Hrdina uklouzne a jede z příkrého srázu. Aby to bylo pro herce bezpečné, musíme vyčistit cestu, po které pojede po zadku s batohem. Nebude jištěný lanem, protože by ho brzdilo, až dole spadne do záchranné sítě. Nazkoušet se to musí ve dne, scéna se odehrává v noci.
Takových věcí je víc. Nejnáročnější natáčení si myslím bude v Býčí skále, kde herci musí i do vody, která je opravdu velmi studená.

Ústecký kraj má 19 Gentlemanů silnic. Celkem jich už jsou rovné dvě stovky

Kde dál v Krušných horách pracujete?
Na Černém rybníce nad Blatnem a v přilehlých lesích, pak na Sfingách pod Měděncem, budeme i v Jáchymově a v bezprostředním okolí Kadaně.

Hodně točíte v Kadani, kde celý příběh začíná. Hrálo roli, že jde o známé prostředí?
Pro mě byla Kadaň první volba. Samozřejmě místní znalost hraje obrovskou roli, nicméně rozhoduje hlavně příběh. Tady se to potkalo, že Kadaň splňuje všechno, co příběh vyžaduje. Pak nastává druhá fáze, jak se k tomu postaví město, což v Kadani bylo velmi pozitivní, všichni nám vycházeli vstříc. Vlastně mě překvapuje, že ještě nikoho nenapadlo točit v Kadani celovečerní film.

Představoval jste si v mládí, že budete točit filmy?
Chtěl jsem studovat na FAMU, ale nedostal jsem se tam, takže jsem studoval Matfyz. Točení jsem se začal věnovat až během své kariéry práce v reklamě, kde jsem měl možnost pracovat s řadou režisérů a herců a učil jsem se hodně za pochodu. Jenže práce se zadáním vyvolává touhu udělat si něco podle sebe, takže jsme často odbíhali k jinému typu tvorby.

Je něco, co byste si jednou opravdu chtěl natočit?
Můj srdcový a zásadní příběh jsou Osudové mimoběžky, protože scénář hodně vychází z mého studentského života. Vznikal klopotně spoustu let, dokonce mi v roce 2013 shořel včetně počítačové verze, což bylo asi dobře, protože další verze byla podstatně lepší. Jde o hodně ambiciózní věc, odehrává se to v prostředí klasické hudby a trochu baletu na pražské AMU. Původně jsme měli dělat tento film, ale nepodařilo se nám sehnat dost peněz, tak šel do šuplíku. Už jsme ale měli sjednáno spoustu zdrojů, lidí a bylo nám líto to pustit, takže jsem vytáhl námět. Chtěli jsme vyplnit čas, než se podaří získat zdroje na mimoběžky. Myslel jsem si, že napíšeme něco jednoduchého, co za dva roky zrealizujeme. Teď se ukazuje, že to zase tak jednoduché nebude. Ale tak už to bývá.