Děčín je pro mne nostalgie, říká děčínský rodák a stand-up komik Frauenberg

Jaké je pro vás hrát doma v Děčíně?
Pro mne už to doma není. Ale pořád jezdím do Děčína za babičkou. Takže pro mne je to vždy spojené s její návštěvou. A určitou nostalgií, když se procházím po městě po místech, která si nějak pamatuji z dětství a mám je rád. V tom je to pro mne výjimečné.

S čím přijedete tentokrát do Děčína?
Loni jsem přijel s programem Utrženej ze řetězu a letos to je 50 na 50. To je taková moje bestoffka, soubor stand-upů, který prokládám songy a básničkami. V tom je to trošku jiné oproti klasickému stand-upu.

Stand-up komici se nebojí žádných témat. Stalo se, že vám diváci dali najevo, že jste s něčím překročil určité hranice?
Dají to najevo lehce, že slyším tiché "jéžiš". Což mne vždycky pobaví. Pobaví ve smyslu, že mám rád reakci, třeba i takovou. Hranice komedie máme každý jinde a pro spoustu lidí může být něco moc. A teď nemyslím nějaké vulgarismy, ale styl a témata. To, co člověk nerad slyší, není tolik o formě, ale o obsahu. Kolikrát si nechce nějaké téma připustit nebo si to přiznat.

Kde sbíráte náměty na svá vystoupení?
Je to ze života. Ale trochu se to mění. Zatímco dřív jsem se snažil psát vtipy, dneska se snažím poslat nějaký vzkaz. Nakolik se mi to daří, nevím. Ale jedno vím jistě, že se to pořád učím.

Chci radnici otevřít lidem, pomohou i sociální sítě, říká nový starosta Rumburku

Jsou vaše představení předem připravená, nebo je to improvizace?
Moje bestoffka 50 na 50 jsou ohrané výstupy. Ale předem to připravené nemám. Trošku se na místě projdu, trošku oťuknu atmosféru. Toto představení má přestávku, takže dost často v té části po přestávce toho z původního plánu dost změním. Ale improvizace to není. Stand-up pro mne improvizace není, to je jiný žánr.

Jako jedno ze svých témat máte toleranci. Máme jí dnes málo?
Ve stand-upu by se nemělo soudit. Ono by se ani v životě obecně nemělo soudit. To, že mi někdo není sympatický nebo příjemný, či říká něco, co mne nepobaví či se s něčím neztotožním, neznamená, že bych měl toho člověka soudit. Jsem si vědomý toho, že na to představení může zabloudit někdo, kdo neví, co ho čeká. Nemusí ho to bavit a nebudu mu to mít za zlé. To je naprosto normální. Komedie je velice subjektivní.

Sledujete své kolegy komiky?
Chodím na jejich představení. Baví mne sledovat českou i slovenskou scénu, i tu světovou. Já mám rád stand-up nejen jako práci, ale i jako fanoušek. Zajímá mne, když někdo vysloví názor na nějaké komiky, tak chci vědět o čem mluvím. I proto dělám podcast na Frekvenci 1, protože mne to zajímá.

Stand-upy vznikly v anglosaských zemích a do Česka se dostaly relativně pozdě. Jakou mají dnes v tuzemsku pozici?
Myslím si, že je to cool žánr, který se pořád vyvíjí. Po generaci Na stojáka přichází lidé o půl nebo generaci mladší. A už to ti kluci a holky dělají jinak v tom smyslu, že to má rámec stand-up comedy, jak jej vnímá svět. To tu ze začátku vůbec nebylo. Zpočátku tu byl pořád Na stojáka pro HBO. Jenže tu nebyli žádní komici, takže se začalo s herci divadla Sklep a Komediograf. Často to byly skeče, hrané scénky. To ve světě není vůbec běžné, u nás to zakořenilo. A i první hvězdy z ulice, jako byla Iva Pazderková nebo Lukáš Pavlásek, nevystupovaly za sebe, ale za nějakou postavu. To bylo velmi specifické. Většina z nich už dnes vystupuje za sebe. Je to české specifikum, o kterém někdo říká, že to není dobře. Já říkám, že to není pravda. Pojďme se podívat na Andyho Kaufmanna a tím je to téma pro mne vyřešené.

Arnošt Frauenberg v pořadu Na stojáka

Takže záleží na vnímání autora.
Myslím si, že ano. Jasně, dneska je trend to dělat takto. Ale kdo říká, že to nebude za třicet let jinak. Když tam někdo chodí za postavy a lidi pobaví, je to v pořádku. I když je pravda, že tato česká cesta je pomalu na ústupu.

Dá se stand-up comedy u nás uživit?
Dá, docela dobře. Stand-up komiků, kteří se živí jen stand-upem, nebo je to pro ně ten základ, těch bude podle mne tak do deseti. Třeba já dělám z 90 procent stand-up a zbytek dělám v rádiu. To dělám proto, že mne baví. Pak jsou tu komici, kteří jsou primárně herci a živí je televize a film, a stand-up pro ně není tím hlavním.

V Americe je zvykem, že v každém větším městě najdete bar, kde se pravidelně stand-up comedy dělá. To u nás pravděpodobně nehrozí, že?
Nehrozí. Já si myslím, že trh je na to u nás příliš malý. Dokonce ani v Praze by se to nejspíš neuživilo, možná o víkendech. Teď ale v Ostravě vzniká pod vedením Štěpána Kozuba comedy club, který má velké ambice. Měsíčně tam budou mít nejméně desítku stand-upů, možná i dvě. Držím jim moc palce, aby jim to vyšlo.