„Taky se vrátíme na jeviště a budeme hrát dál. Možná nebude tolik peněz na scénu a na kostýmy. No a? Divadlo k naší kultuře patří tisíce let a patřit bude, dokud tato kultura bude živá,“ je přesvědčen Trnka.

Jsou všichni lidé z vašich divadel doma, nebo do nich někdo chodí?
Technické profese mají volnější režim, nehrajeme, ale dělají se úklidy skladů, opravy techniky a v Děčíně kluci malují chodby. Obecně děláme na „restech“, na které během sezóny není čas. Kanceláře mají na střídačku den home office a den v kancelářích v divadlech, tak aby v nich byl stálý provoz.

Přerušila pandemie koronaviru a nouzový stav přípravu některých představení?
V Činoheráku jsme museli kousek před premiérou zastavit Antigonu, ale také jsme zrušili zkoušení Velikonoční hry, která měla volně navázat na naši „Vánočku“. Také jsme s téměř definitivní platností zastavili projekt Blackbird, což měla být malá inscenace do Obýváku (malá scéna, pozn. red.). Zkoušet „do šuplíku“ nechceme a momentálně není jasné, kdy budeme moct hrát. V platnosti zůstává poslední titul sezóny Pábitelé od Hrabala v režii našeho uměleckého šéfa Davida Šiktance. Jen jsme premiéru posunuli až na konec června. Premiéra bude pod širým nebem, jako všechny naše letní tituly. Doufám, že v té době už budeme moci hrát. Pak také dokončíme Antigonu. V Děčíně se snažím program překlopit do května a hlavně na podzim, protože květnem si opravdu být jistý nemůžu a v červnu už budeme v děčínském divadle dělat na plánované rekonstrukci.

Chystáte teď něco na dobu, kdy otevřete?
V Činoheráku herci tvoří seriál Tady zatím dobrý, který točí na mobily. Připravuje se další zkoušení a plánujeme letní hraní červen a půlku července venku a pak od půlky srpna zase.

Píšou nebo volají vám fanoušci divadel s podporou nebo jinými vzkazy?
Ano, samozřejmě, máme hodně solidárních reakcí ze všech stran. Máme solidní fanouškovskou základnu. V obou mých divadlech.

Vracíte lidem už zaplacené vstupenky na představení, která jste zrušili?
Samozřejmě ho vrátíme ihned, jak budeme moci otevřít pokladnu, což zatím vzhledem k opatřením vlády není možné.

Na kolik vaše divadla přijde jejich prozatímní uzavření?
Můj odhad je skutečně odhad, i tak mě dohání k slzám. Budou to milionové škody. Sečteme to, až to skončí. Zřizovatelé nás drží, co se dá. Máme na provoz budov a platy.

Zapojili se vaši zaměstnanci do dobrovolnické práce, která teď zaměstnává řadu Čechů?
Ano, v obou divadlech se šijí roušky. V Činoheráku to jede opravdu ve velkém, největší dík patří našim garderobiérkám Simoně a Anežce. Díky nim jsme dodali roušky na mnoho různých míst v Ústí. Hodně lidí nosí roušky od našich holek. Samozřejmě šije daleko víc lidí, i herci.

Situaci, kdy herci nesmějí hrát, nezažívá divadlo poprvé…
Myslíte pravděpodobně stanné právo za okupace. Ale ono těch uzavírek a překážek bylo vždycky spoustu. A to nejen v minulém století. Říká se, že i samotný Shakespeare se svou společností v době londýnského moru kočoval po venkově. Hráli prý za vajíčka. A pak se zase vrátil do Londýna. Do divadla Globe a hrálo se dál. Takže my se taky vrátíme na jeviště a budeme hrát dál. Možná nebude tolik peněz na scénu a na kostýmy. No a? Divadlo k naší kultuře patří tisíce let a patřit bude, dokud tato kultura bude živá. Nemám o nás žádný strach.

Připomíná vám současné dění nějakou divadelní hru?
Nevím proč, ale napadá mě hra Latríny od Karola Sidona. Je to hra o našich legionářích, kteří trčí na nějakém ostrově odstřiženi od světa a umírají na úplavici. Asi si to znova musím přečíst.

Koronavirus v Česku