Nejen srdce dívek byla „v ohrožení“ na koncertě skupiny Wanastowi Vjecy (WV) v ústecké hale Sluneta. Možná i jejich „poctivost“ (já naiva!), pustit si k tělu toho, do čích očí se při show vpíjely, odezíraly mu ze rtů, zpívaly s ním. Nebo že by rocker Robert „o tom“ už jen zpíval? A když ano, pak skvěle, uhrančivě, přesvědčivě jako kdysi. To už je let, co svými hity dobýval svět! Ale pořád je to tam.

Basketbalový svatostánek, kde v Ústí běžně hrávaly kapely No Name, Chinaski či Olympic, byl přitom slušně plný. Odhad dva tisíce lidí ani nebude přehnaný, ačkoli to ještě krátce před koncertem v hale vypadalo na velkou návštěvnickou ostudu. A důvod? Hala byla poloprázdná, protože se dovnitř nesmělo s pivem.

Bez předkapely

Manažer a baskytarista WV Radek Havlíček řekl, že si s sebou nevezou předkapelu, „protože všichni stejně přijdou jen na Wanastowky“. Ty si také daly na své „první show v Ústí s plnou parádou“ po osmé hodině ještě akademickou čtvrthodinku – a vše vypuklo hitem Letíme na Wenuši. Ano, písničkou ze stejnojmenného CD, v jehož bukletu je zmínka také o Wenušině pahorku!

Dnes zámecký pán Robert Kodym je autor většiny hitů WV i pár slušných kousků od Lucie, v níž od začátku hrál; ten večer halou zněly její/jeho hity Lucie, Dotknu se ohně a Panic. Robert také byl byl největší devizou show Wanastowek v Ústí… i mírným zklamáním. Většinou jen stál na jednom místě u mikrofonu jako přikovaný, pár kytarových sól ale dal. „Víc života do toho umírání, mladej!“ pobízel mě kdysi v takových situacích otec.

Nemít WV Tomáše Varteckého s dredy, super kytaristu ve skotské sukni a vysokých kožených botách, maníka který nepostál a dělal show, byl by koncert místy nuda. A to i přesto, že do nás Wanastowi Vjecy sypaly osvědčený hit za hitem, a podporu světel, výborný zvuk, projekce i ohně by mohla čtyřce závidět nejedna kapela i jedno malé peklo. Ale čtyři kamiony techniky a práce třiceti lidí na pódiu širokém téměř dvaadvacet metru musela být někde vidět, ne?!

Šutr do ruky

Ať hodí kamenem, komu ten večer nezahrály Wanastowky tu jeho! Když Kodym pletl pořadí písniček, hned mu bylo odpuštěno. Do jedné mezihry vpašoval Neckářův hit Půlnoční, Haleluja s ním pak zpívala hala. Nebo alespoň půl haly. Po něm zněl hit Kočárek, Panice za Kodyma odzpívalo publikum slovo od slova během večera hned dvakrát!

To vše ale bylo čekané stejně, jako repertoár poslední desky včetně ploužáčku Korálky z karneolu, připomínky dávných úspěchů Wanastowek. A nezklamal ani „sabbatovsky“ dunící hit V podzemí mám svůj ráj, jedna z nejzdařilejších věcí nového CD. To bylo ve foyer k mání za 200 Kč. Cena a zdařilý obal byla slušná motivace, proč si tu desku neukradnout na internetu.

Dost fajn Anička K

Překvapila ovšem Anna K, životní partnerka Tomáše Varteckého. Prý se sice „jen přijela podívat za kamarády“, ale přemluvili ji. A tak chytala slova z úst Roberta při velkém hitu Nahá, v němž na starším CD Lži, sex a prachy tenkrát zpívá sbor. Bubeník si na Nahou vzal velký buben do ruky a kapela poprvé za večer pustila za sebe na projekci animovaný klip k ní. Jinak tu spíš hořel oheň, na projekčních panelech. A občas na okraji pódia vzhůru šlehaly i pravé plameny jako na show Germánů Rammstein v Praze i jinde. Jen s tím rozdílem, že německé ohně sálaly žárem až do poloviny hal.

Lehce zaskočilo mnohé kratší sólo na bicí, fajn byl i transparent v rukou dvou dam poblí pódia. Vybízel baskytaristu: RADKU, NEVZDÁVEJ TO. Jen se smál.

Škola byla kráva

Co si na nás WV připravily ještě? Při velkém hitu Andělé jim rudě žhnuly bicí, songem Škola je kráva připomněla kapela i své první CD. Písničku věnovaly Ministerstvu školství Československé socialistické republiky, ale to se to dnes „machruje“! Připomínkou prvního alba Vjecý byla i punková vypalovačka Wona je hotová, nejzběsilejší jízda večera. Na ní si pankáči rádi zapogovali, byli ve svém živlu. A fanoušci WV? Pár jich jen civělo s otevřenou pusou.

„Nezahrát na koncertě Vjecý velký hit Sbírka zvadlých růží, to je jako kdyby Rolling Stones zapomněli na Satisfaction,“ řekl Radek Havlíček v rozhovoru Deníku týden před ústeckou show. Když pak Sbírka zněla, to bylo radosti a pohupování v bocích!

Přidáte, nebo ne?

Je to starý vděčný fór kapel, končit dřív a pak přidávat a přidávat a… Než Wanastowky zahrály dávný hit Bedna vod whisky, Roberta zajímalo: „Je tu někdo ročník 1969? Tak tomu ji věnujeme, v tom roce ji Miki Ryvola napsal.“ Při tom trampském fláku se houpaly na projekci oprátky, po ní se už zpěvák loučil.

Publikum ale řvalo a dupalo pouhopouhé tři minuty – a zas byly WV zpátky. Nejdřív přidaly hit Kouzlo. Její refrén doprovodil pár mladých vedle mě, on v šedém a odvázaná ona v oranžovém triku, dlouhým polibkem. Roberte, můžeš být spokojený, funguje to i po patnácti letech, A taky bez tvého parťáka PBCh! Kouzlo, ne?

Příběh pokračuje

A že když ty hity byly nové, možná polovina publika haly ještě nebyla na světě? To není povzdechnutí, ale radost. Příběh pokračuje!

Tak co myslíte – jak vnímalo koncert Vjecý v Ústí publikum? „Legendární,“ shrnula vše jedním slovem Tereza z Ostravy. „Bylo to tu úžasný, jsem nadšená. Nikdy jsem od nich takový věci nečekala,“ řekla ještě v hale studentka Monika Bělavská z Ústí.

„Znám je dobře. Asi osm let jsem je neslyšel a oni nezklamali,“ tvrdil Jirka z Neštěmic. Ale Hanka se trochu mračila: „Škoda té šance. Kodym se skoro nehýbal a bubeníka i baskytaristu znám mnohem lepší,“ povzdechla si rocková fanynka. „Není to prostě mojhe krevní skupina. Byla jsem jen zvědavá,“ jakoby se omlouvala na konec.