Ústí však mělo štěstí. Jako spíkr bavila ples Činoherního studia a minulý víkend i Ples Střekova. I díky ní měly obě akce šmrnc.

Publikum i pořadatelé si Střekovský ples užili. Vy též?
Vzhledem ke zdravotním potížím jsem teď spíš na úrovni přežití, než abych si tu ples mohla užívat.

Vybaví se vám váš první ples?
Na nic takového si nepamatuji. Myslím, že jsem jako dítě na plese nebyla.

A ten první, který jste uváděla? To už je jiná káva?
To je, ale ani ten už si nevybavím. Nepomohu vám.

Jaké bylo natáčet film U mě dobrý, komedii Jana Hřebejka s Bolkem Polívkou?
Bylo to dobrý, ale před mnoha mnoha roky. A já nejsem vzpomínkový typ.

Před lety jste na festivalu Kult v Ústí hrála postiženou dívku v dramatu Kakadu. Byla tato role těžká?
Hraní už tak nebolí. Ale zkoušení bylo náročné hledání toho, jak ztvárnit něco, čemu nerozumím a ani rozumět nemohu, co jsem nezažila a ani nezažiji. A jak to zprostředkovat v úctě a respektu k tomu, co nevím. Abych jen nezneužila náročné téma k prázdné herecké exhibici. Byla to pro mě hodně hluboká práce.

V roce 2014 jste bavila publikum v pořadu Na stojáka. Proč jste skončila?
Nevyhovovaly mi reakce diváků, měla jsem pocit, že jsem nepochopená. Mám ráda humor na druhou či na třetí nebo antihumor. Často mi přijde něco vtipné jen proto, že to vtipné není. Ale já nechtěla měnit svůj humor jenom proto, aby mi lidi lépe rozuměli.

Ne-li stoják, co je v současnosti vaše herecká parketa?
Kromě klasické standardní činohry a normální herecké práce mě v současnosti nejvíc baví freestylová herecká improvizace. To není jen humor, to je vyprávění příběhů bez přípravy. To, co tady v Ústí dělá rebel Jirka Maryško s divadlem Demago, to je naprosto úžasné. Je velmi syrový, velký talent. Už dlouho ho lanařím, abychom si spolu zahráli. To mě dost baví. Jsme celá skupina lidí, nejsem na improvizaci sama. A máme i muzikanty.

Máte občas šanci ústeckého rebela Jiřího vidět naživo?
Bohužel nemám, viděla jsem ho jenom na videu.

Na čem teď pracujete?
Zkouším na své mateřské scéně v Dejvickém divadle. Vracím se k improvizacím, žiju tím. Naše freestyle hraní jsou takzvaně „z voleje“, ale ne úplně. I tady existuje určitá řemeslná příprava, napojení na témata a na diváky, které nás vede. Lidi to milují jako my. A jako ústecké publikum miluje hraní Jiřího Maryška. Kdo ho už viděl hrát v Demagu, nemůže jinak, musí ho milovat. On je dokonalý.