„Podtitul turné zní Na perutích hudby do jiných sfér," říká Šporcl, devětatřicetiletý úspěšný houslista. V DK Teplice začíná v 19.00, lístky stojí 490 a 440, pro studenty i majitele průkazů ZTP 150,-Kč.

Je pro vás Sporcelain důležitý?
Je zlomový. Poprvé jsem vstoupil na horkou půdu popového světa. Skladby hraji některé rytmické, jiné velmi intimní. Doprovází mě kapela Šporcelán, složená pro mě z vynikajících muzikantů.

Co bylo na přípravě koncertního provedení CD Sporcelain těžké?
Příprava byla hezká. Měl jsem štěstí, producent CD Roman Holý mi doporučil Jiřího Hutárka, klávesového mága, který se stále hrabe v různých zvucích, hledá i dva dny jeden tón. Jirka moc pomohl, sehnal druhého zakládajícího člena kapely, Zbyňka Raušera ze Support Lesbiens i z kapely Terezy Černochové. Přizvali další a snažili jsme se přiblížit co nejvěrněji zvuku CD.

Zajímavá volba je i Ondřej Čech z alternativní kapely Květy, že?
Celé je to pro mě nová zkušenost. Kluci jsou nadšení, chtějí zkoušet, to mě příjemně překvapilo. A s pop světem jsem se dřív nesetkal tak blízko, nezkoušel s kapelou. Zkoušeli jsme intenzivně čtyři dny od deseti dopoledne do šesti večer. Pop skladby mají rytmus, nedá se v nich moc rubat, jak jsem zvyklý z klasické hudby. Ale zase hledáme jednotlivé zvuky, dost jsme si vše nahrávali a poslouchali, dávají-li aranže smysl… Jsem z toho nového světa nadšený.

Máte-li tak dobré spoluhráče, převést skladby do koncertní podoby asi nebylo těžké, že?
Šlo dost věcí předtočit na počítači, ale Jiří a Zbyněk nechtěli; kdyby se počítač sekl, byli bychom v háji. Chtěli to hodně naživo, to je bezvadné. Kdyby se něco přihodilo a já hrál třeba o takt víc, můžeme pokračovat. Na koncertech se ještě víc ukázalo, že skladby z CD jsou tak rozmanité, že posluchači nemají šanci se nudit. Už poprvé přišlo 1100 lidí, kteří z valné většiny nevěděli, na co jdou, a já nevěděl, jak nás přijmou. Nehledě na to, že hraju i na elektrické housle. Proto mě mile překvapilo, jaká byla na koncertě atmosféra.

Elektrické housle jsou z Anglie. Čím vás překvapily příjemně? Nemají tělo, ale pro popové účely je snazší je určitě je nazvučit, soudím…
Je to jednodušší a nemusíme se starat, abych byl řádně slyšet. Ale dnes už mikrofony umí krásně nazvučit i normální housle, takže elektrické by ani nemusely být. Ale moc se mi líbí a mám během koncertu místo, kdy užívám smyčky a jiné efekty, 20 minut mohu sám sebe doprovázet a procházet se pódiem. To je další sen, který jsem si splnil. Chtěl jsem se smyčkami pracovat už dlouho, byla to jedna z prvních věcí, o nichž jsme se s kluky bavili. Ve Violin 1st, první skladbě CD, hrají čtvery housle naráz, což dřív nešlo; zatím jsem neměl odvahu či nepotkal správné lidi, co by mi pomohli.

Jaké to bylo, když jste vzal elektrické housle Violectra poprvé do ruky?
Nešlo pro mě o první zkušenost. Ale tyhle jsou ručně dělané, kvalitní, hraje na ně Nigel Kennedy, Leila Josefowicz a další významní kolegové. Objevil jsem je na internetu, díky kapele Escala. Byla ve finále soutěže Britain's Got Talent, prodala milion desek, jezdí po celém světě, čtyři holky z Londýna, hrají dobře, jsou hezké. A měly krásné housle. Našel jsem, že jsou od Davea Bruce, odjel jsem do Birminghamu a udělal mi je přímo do rukou.

CD zazní živě asi celé, skladby Brouska, Moricconeho, Jenkinse, Brella, Holého, vaše. A co ještě? Bude i Tereza Černochová…
Skladba Halliuve, kterou pro mě dávno napsal Ondřej Soukup, se do programu hodí. Mám i tři písně jen s klavírem, ten atmosféru uklidní. Terezka nejen zazpívá, máme i překvapení a přídavek. Jsou to tři skladby, jmenují se Space, vesmír. Skládání mě baví, ale je to další disciplína, na kterou vůbec nemám čas.