Cédéčko plné country vzpomínek „The Strangers & Jindra Šťáhlavský" vydal Petr Hořejší, ústecký kytarista svého času oblíbené skupiny okolo Jiřího Šosvalda. Podtitul má CD „Originální nahrávky z let 1970 1971", nabízí jej ústecký Bontonland i knihkupectví paní Andrášové v Děčíně a je o něj slušný zájem. Zvlášť na hluboký hlas Jindry Šťáhlavského, který zemřel asi týden po vydání alba, jen tak nezapomeneme. Na staronovém albu zpívá patnáct písniček ze dvaceti šesti.

O CD, které produkoval mistr zvuku Karel Svoboda z Děčína, jsme si povídali a na úspěchy severočeské country party The Strangers na Portě či u fanynek vzpomínali s Petrem Hořejším…

Country na WC

Je některá ze 26 písniček alba The Strangers unikátní?
Hned první „Zas mě volá Georgia" je o zlatokopech v Georgii. Našli zlato a když se vraceli, zjistili, že nemají vodu. Ale potřebovali ji a tak byli ochotní dát všechno zlato za pramen vody.

Co je na ní tak unikátního?
Mě se zdála dost smutná, tak jsem navrhl její odlehčení. „Co do ní natočit splachovací záchod? Když je o vodě…" ptal jsem se. Všem se to líbilo, tak jsme museli natáhnou kabel ve studiu Československého rozhlasu v Ústí až na chodbu, aby to šlo zrealizovat. Už jsme měli základy písničky natočené, zbývaly vokály. Ty jsme točili živě a bylo potřeba se se spláchnutím přesně strefit na závěr skladby… Dlouho to nějak nevycházelo , v půl druhé ráno už jsme byli unavení. A když už to konečně vyšlo, při úplně posledním akordu, Jindra Šťáhlavský z radosti udělal takový skřek: „Eeee!"

Asi docela průšvih, že?
Trochu ano. My zkoprněli, že to budeme muset točit znovu, ale naštěstí to i tenkrát šlo z nahrávky odstranit.

Zdroj: Youtube

Kolik bylo kapele The Strangers, když jste písničky točili?
Existovala už déle, ale od roku 1969 jsme začali hrát moderní country. Vzpomínám si, že když jsme hráli na konci roku 1970 v Lucerně v Praze, v legendárním sále, Greenhorns tam dělali pořadatele a slyšel nás Michal Tučný. Říkal: „To je normální bigbít! A zkusil stejnou muziku hrát také, náš styl se v Čechách rychle rozšířil. Ale právě my byli první kapela, která tu hrála moderní country s elektrickou kapelou. To byla pro Čechy novinka.

Asi i proto přišel váš úspěch na hudebním festivalu Porta, která vznikla v roce 1967 v Ústí nad Labem? Dá se říci, že už jste patřili k republikové špičce?
Ano, přesně. V roce 1970 jsme vyhráli Portu, dokonce jsme na ní byli vyhlášení jako nejpopulárnější skupina. Už jsme točili i v rozhlase, který napomohl určité popularitě, měli jsme své fanoušky… Koncerty nám uváděl dva a půl roku Pepík Dvořák. CD, o kterém se dnes bavíme, natočila původní kapela, kterou jsme dali dohromady v roce 1969. To obsazení trvalo asi do roku 1972, pak se se mnou Jindra Šťáhlavský pokusil založit skupinu Severní stíny a tak se Strangers pomalu rozpadli. Ale Jiří Šosvald vymyslel jinou kapelu, pojmenoval ji C Studio, protože anglické názvy už tehdy nesměly být. Vlastně i Strangers si pak říkali C Studio Jiřího Šosvalda.

Ach ti bolševici

Co ještě vám bolševik zakázal?
Nesměli jsme mít anglické texty, tam se pak ukázala síla Jindry Šťáhlavského, který uměl výborné české texty. Byly moudré, na novém cédéčku to každý uslyší sám.
Vzpomínám si , že když jsem natáčel písničku „Bílý šeřík", i ta je na CD, zpíval jsem „Já s šeříkem bílým, jsem nepochodil, prý Jack přinesl rudý, abych víc nechodil." Samozřejmě se to okamžitě nesmělo natáčet, zpívat v písničce „rudý" nepřipadalo v úvahu. Tak jsme musel zpívat „Prý s šeříkem bílým, jsem nepochodil, prý Jack přinesl růži, abych víc nechodil…" Ale podobných problémů bylo tehdy moc.

Který song vám dal hodně zabrat, byl nejproblematičtější?
Problémy byly spíš technického rázu. Když pět lidí zpívalo vokály na jeden mikrofon, to nebyla žádná legrace. Tam každý v tónu ulítne… Jenže tenkrát to nešlo upravit, jako to jde dnes, tehdy to tam zůstalo. Na některých nahrávkách je to i slyšet.

A konkrétně?
Třeba v písničce „Noc kouzelná", v mém duetu s Věrou Fatkovou, jsme měli mluvené pasáže . My jí pracovně říkali „Český žotén"… I vokály v Šosvaldově písničce „Expres na Levín" nám daly zabrat…

The Strangers točila na Slapech v r. 1971 Československá televize.

Jindra Šťáhlavský z Ústí si asi psal sám většinu textů, které zpíval, soudím…
Jen některé, většinu jich na převzaté tradicionály napsal inženýr Jiří Šosvald, kterému jsme říkali „Country dědek". Já se autorsky podílel na písničce „Hráze". K ní jsem složil melodii, Jindra text a zpívá ji, já v refrénu zpívám dvojhlas…

Pěkný Hřbitov vlaků

Které z vašich písní z CD byla podle vás nejúspěšnější?
Mám dojem, že „Hřbitov vlaků". Je to zvláštní, když doslouží lokomotiva, dají ji někam na šrotiště, kde rezne. A Jindra dal té lokomotivě duši, napsal nádherný text. Ale napsal třeba i vtipný text „Sousedovic kůň" k písničce, ve které nám na banjo hostoval Pavel Brümmer z ústecké kapely Bluegrass Hoppers, pozdějších Fešáků.

O kterou z těch písní si ženy nejvíc říkaly, bavila je?
Takových bylo víc, ale určitě o „Noc kouzelnou". Vždyť to je romantika sama.

Dost žádané bylo také „Ohio" od Jindry Šťáhlavského (tato posmutnělá písnička „od něj" také zazněla v únoru na pohřbu Jindřicha Šťáhlavského v ústeckém krematoriu na Střekově pozn. autora).
Je to zajímavé, ale „Ohio" s českým textem jsem viděl i na videu z Ameriky. Češi, kteří uprchli do zahraničí, se totiž jednou do roka scházejí ve Skalistých horách a tam ji natočili. Tu naši s textem Jiřího Šosvalda. Zajímavé…