Na koncert skupiny Hop Trop zve Deník povídáním s písničkářem Jaroslavem Samsonem Lenkem, zakládajícím členem Hop Tropu. Uf, to už je roků. Příští rok to bude 33 let, co toto trio nezměnilo sestavu. Nyní se do Ústí vrací.

Čím to, že vaše asi nejznámější píseň, Amazonka, je i po těch létech svěží a dál platí? Že je sice trampská, ale člověk cítí, že je pro každého?
Je to možná tím, že je to obyčejný životní příběh a tramping je tam zmíněn jen jako součást životního názoru, není v ní hlavní. Nepsal jsem ho já, ale Láďa Kučera a je podle skutečného příběhu. To třeba něco zkusíte složitě vymýšlet, ale nakonec zjistíte, že všechno se děje kolem vás. Když to pak napíšete jednoduše, s hezkou melodií, mělo by to přežít.

Amazonka, soudím, je trampský a folkový klenot, stejně jako Rosa na kolejích či Sbohem, galánečko. Za kterou další písní od Hop Trop si takto stojíte?
Už to nenapravím, to je takové to „Vap ta da dap", co se řve všude u ohníčků. Nebo Laciný víno, to jsou ty zásadní věci, které se dodneška hrají. Já si totiž myslím, že autor má rád úplně jiné písně a chytnou se zcela jiné, než se domníval, že na lidi zaberou. Ale člověk musí dát těm lidem zapravdu.

Napsal jste i velký dětský hit k Večerníčku Medvědi, Brum brum brum… Patří i to na koncert Hop Trop?
Na něj ne, ale určitě na můj sólový koncert nebo na jiný můj projekt. Tím, že hraju ve třech projektech, dělám také dost různou muziku. U Hop Tropu je to naprosto jasný, hrajeme folk trampskou muziku. U Party a Máků to bude jednoduché koketování na hranici popu a normálního zpívání, protože tak to odjakživa bylo, že ti písničkáři skládali pro sebe a zároveň i pro střední proud nebo pro kohokoli. Tam jde o píseň, aby byla pěkná. No a s Redlem a Janouškem je to na pomezí mentorování filosofické úvahy a divadelního představení.

Na homepage stránek skupiny Hop Trop je poznámka 32. sezona. To je povzdech, či chlubení?
Ona už je to 33. sezona, my před dvěma lety v lednu slavili třicítku. Ale my se nad tím usmíváme, protože jsme jediná kapela, která vydržela ve stejné sestavě včetně zvukaře už 33 let. Myslím, že je to republikový rekord, že tu žádná jiná taková není.

Jakou roli v tom, že existujete, hraje třeba Festival Porta?
Díky ní jsme měli možnost hrát a růst jako muzikanti. Nemáte-li místo, kde byste pro někoho hrál, ani nemá cenu cvičit. Ale když už něco dělá na veřejnosti, tak se i dívá, jak to dělají ostatní a snaží se hrát co nejlépe. Bylo to tedy proto, co jsme se tam naučili a co mohli přijmout od ostatních. Ale jinak už s Portou nemáme dlouho nic společného. Ona šla jiným směrem a my taky.

Letos v Ústí bohužel zemřel trampský písničkář Kapitán Kid. Zahrajete tu i něco od něj?
Určitě ne, my od Kida nikdy nic nehráli. S Máky jo, s Hop Trop ne. Dokonce od nikoho, my si za ty léta všechno napsali sami.