Herečka Uršula Kluková má počátek své kariéry úzce spjatý s Ústím. V 60. letech působila v legendárním Kladivadle a následně i Činoherním studiu. Zde potkala skupinu Bluegrass Hoppers i jejich nástupce, republikově proslulou kapelu Fešáci. Herečka s charakteristickým smíchem i humorem vystoupí ve středu 19. prosince v DK Ústí od 19.30 na tradičním Vánočním salonu Fešáků.

Letos jste hostem Fešáků, kdy poprvé jste s nimi zpívala?

Já s nimi nikdy nezpívala. Oni jen už jako Fešáci natočili hudbu k některým našim hrám a my v nich pak zpívali. Jen na premiéře Diogena cynika, kde se mnou hráli Pavel Trávníček a Karel Heřmánek, nás, tuším, živě doprovodili. Je to tak dávno… Fešáci nás pak doprovázeli v ústecké opeře v další hře. Vznikla tu pro ně hra z Divokého západu, sama jsem v ní hrála šerifa. Hráli jsme ji asi jen pětkrát.

Měla jste ráda humor Fešáků?

No jistě, byli jsme velcí kamarádi. Chodili k nám do klubu a pak i později, když jsme hráli v chemičce v Divadle hudby. Ale to už bylo v Činoherním studiu, protože nám přes noc Kladivadlo zavřeli.

Kdo byl z Fešáků největší srandista?

Všichni, třeba Robert Moucha a Pavel Brümer. On byl velký kliďas, ale vždycky něco řekl a to sedlo. Užili jsme si to, vídala jsem se s nimi i později, když už tam byl Michal Tučný a Petr Novotný, který je uváděl. A taky Tomáš Linka, který je tam dodneška.

V Ústí jste začínala v roce 1965, kdy jste sem přišla s ostatními herci včetně Josefa Dvořáka z Kadaně, kde jste byla zdravotní sestrou. To jste ale ještě hráli v Ústí v Domě kultury, že?

Ano, svoje Kladivadlo jsme si vybudovali až rok poté. V Kadani jsme byli ještě jako amatéři při domě kultury, kde byl šéfem Pavel Fiala a působil Pepa Dvořák.

Bylo pro vás Kladivadlo osudové, když vám ho později zakázali?

Osudové je pro mě dodnes. Nesetkat se s Kladivadlem, asi bych byla dodnes zdravotní sestrou v kadaňské nemocnici, anebo už dávno v důchodu.

Čím nás s Fešáky ve středu jako vzácný host jejich Vánočního salonu pobavíte?

Budu mít kratší vstup, protože program je dlouhý. Popřeju Fešákům vše nej k padesátce, zavzpomínám na ně a přidám vtipy pro lepší atmosféru a náladu. Sama jsem padesát let na scéně slavila před třemi roky.

Angažujete se v projektu Ježíškova vnoučata. Co všechno jste zažila?

Jezdíme po republice po domovech seniorů s lidmi z Českého rozhlasu, kde ten projekt vymysleli. Plníme seniorům jejich přání, děláme jim radost, povídáme si.

Kde už jste byla?

Kam jsme přijeli, všude byli senioři vděční. Vždy chvíli trvá, než se naladíme na stejnou strunu; povídáme si pak o Vánocích, zpíváme s nimi koledy. Uvítají, když pro ně vzpomínám na divadlo Semafor a pak už nás ani nechtějí pustit. Končíme pokaždé autogramiádou a když se pak nakonec ztratí poslední zábrany, je to fajn.