Co se v divadle dělo, když jste najednou po té úlevě, kdy vám město mělo přidělit na příští rok 12 milionů korun, zase zjistili, že jste opět „bez koruny"?
Týden po revokaci pro nás byl hodně těžký. Je zajímavé, že ani roční nejistota nás nepřipravila na další nejistotu. Nicméně po dvou dnech, kdy jsme nevěděli, co s námi bude, se s námi sešli zástupci koaličních stran a vše nám vysvětlili. Nezbylo nám, než jejich rozhodnutí přijmout. Řešení, které vymysleli teď, je asi nejrozumnější.

Přežijete, než „něco" bude?
Od 1. ledna 2015 nebudeme mít žádnou hotovost. Máme s městem dohodu, že Činoherní studio, tedy ta nově založená příspěvková organizace města, si od nás bude objednávat představení. V tomto upraveném krizovém provozu pojedeme do doby, než zastupitelé rozhodnou, zda nás finančně podpoří.

Kromě zklamání a nervů, zažili jste vůbec nějakou radost?
Od konce ledna se střídaly totální frustrace s velkou radostí. Vznikl Spolek, připlula loď, sehnali jsme Hraničář, byla premiéra Dvou pánu z Verony na hradě Střekov… Radost jsme měli ze sponzorských darů, z příspěvků nadací i od malých dárců. Těm všem patří náš obrovský dík. Nakonec jsme právě díky nim přežili do roku 2015, což jsem vůbec nečekal.

S Činoherákem Ústí to začíná vypadat celkem dobře. Otevřená ale zůstává otázka původního Činoherního divadla a dluhů, které jdou za Vladimírem Čepkem. Jak to s nimi vypadá?
Byť prožíváme nějakou euforii, za Vladimírem se táhne tenhle hnůj od konce ledna. Několikrát vypovídal na policii, ta, pokud vím, stíhání zastavila. Jsem přesvědčený, že veškerá obvinění vyvrátil. Vzhledem k tomu, že předseda správní rady Jan Eichler neodvolal Vladimíra z postu ředitele, když neuposlechl jeho příkaz účastnit se grantu, přijal veškerou odpovědnost na sebe. Pokud bude dluhy platit Vladimír Čepek, tak s ním, myslím, i Jan Eichler.

Co připravujete nového ke svému návratu z exilu za řekou zpět na Střekov do Varšavské?
Doufáme, že od ledna připravíme festival radosti z návratu. Namátkou chci jmenovat českou premiéru Der Kick, pak naši dramatizaci Kafkova Zámku, ta by ovšem měla být uvedena v Hraničáři, poetickou dramatizaci Don Quijote i pohádku s velkým rozpočtem. Neskončí ani „šejkspírománie", která zřejmě bude trvat do mých 76 let… Teď přijde s Jindřichem VI. třetí díl, naší ambicí je hrát drama Romeo a Julie o Vánocích v Činoheráku. Můj sen je Cyrano z Bergeracu a Tři mušketýři s Achabem jako kardinálem Richelieu.

Vyčítali vám, že hry nemáte masové. Zaujme některá všechny?
Rodinným představením by měl být Don Quijote. Činoherák ale byl vždycky tak trochu experimentální. Patřil ke kulturnímu rodinnému stříbru Ústí, ne mezi svozová divadla. To historicky vždy bylo divadlo Most. Do budoucna by Hraničář měl hrát věci popové a střekovská scéna zůstat umělecká a experimentální.