Autor nespočetného množství písní, scénářů a dalších uměleckých aktivit, se před nedávnem objevil v Mostě, aby v tamním divadle převzal při zakončení Divadelního festivalu Young for Young ocenění Forever Young, které se každoročně uděluje tvůrcům, kteří mají obdivuhodnou uměleckou kariéru a jsou stále činní, kreativní a mladí duchem.

A právě taková charakteristika na Jiřího Suchého sedí jako na málokoho jiného. Následující rozhovor se odehrával v příjemné atmosféře, jeho respondent na otázky odpovídal s humorem sobě vlastním.

Cítíte se neustále mlád?
Proč bych se necítil, když jsem?

Jak se to dělá, aby mládí vydrželo?
Já vám nevím, mně se to udělalo samo.

Není to nefér?
Jestli je to nefér, tak od osudu, ne ode mě. Já si to nijak nikdy nepřipouštěl. Za 14 let mi bude 100. Mládí už mě skutečně pozvolna opouští, to už jsem si uvědomil, už se blíží ten střední věk. To každého potká.

Má to pokročilé mládí nějaké výhody?
Má. Člověk už není tak blbý, jak býval v raném mládí. Já to nevěděl. Když jsem byl mladý, tak jsem si myslel, že mám o všem přehled. Dnes už vím, že to není pravda. 70 let jsem sbíral zkušenosti. Člověk si díky nim udělá daleko pevnější názor. Už není tak labilní, jako když byl mlád.

Jitka Molavcová a Jiří Suchý.
Jiří Suchý: My už jsme prostě takoví. S Jitkou nám to ladí


A nejste někdy unavený z pracovního kolotoče, který bezesporu pořád ještě roztáčíte?
Zmáhá mě to. Třeba včera ráno jsem byl na pohřbu Jana Třísky, pak jsem ujížděl ze zkoušky na chalupu, kde mám řemeslníky, potřebovali mě vidět, večer jsem musel stihnout představení. Dnes jsem naštěstí mohl pracovat doma. Pak jsem ještě jel na odpolední představení a pak sem. A odsud budu muset zřejmě ještě domů.

V divadle se obklopujete mladými lidmi. Dělá vám to dobře?
Jo jo jo. Obklopuji se mladými hlavně s ohledem na diváky, aby se nemuseli dívat na ruiny. Stačí, když tam je jedna ruina.

Když jste zjistil, že dostanete cenu od mladých, která je pro mladé nejen věkem, potěšilo vás to?
Potěšilo, samozřejmě, koho by to nepotěšilo. Ale já mám těch ocenění tolik, že si říkám, jestli jich už není moc, protože sám vím, že mám jako člověk rezervy. Pořídil jsem si na ty ceny skříňku, ale nevejdou se mi tam všechny, tak je mám před ní odložené. A paní, která mi chodí žehlit, tak na ně dává košile. Říkám si, jak je úžasné, že pro ni nic neznamenají.

Co pro vás ta cena z mosteckého festivalu znamená? Lidé si vás váží, vidí vás jako věčně mladého…
Já myslím, že to je jejich problém. Já jsem spokojený. Každá pocta je samozřejmě příjemná, lichotí mi. Ale nežiji pro to, abych dostával ceny. Je to jen jakýsi bonus k tomu, co dělám. Někdy si říkám, že bych za to, co dělám, měl platit. Pro mě je to smysl života, je mi to prostě přáno.

Šťastný je ten člověk, který dělá práci, která je mu koníčkem. Také to tak mám.
To je obrovské štěstí. Někdy nedovedu pochopit, kolik lidí musí do rachoty, už nadávají cestou. Já jdu a těším se.

Jiří Suchý
Rodinu věčně mladých rozšíří Jiří Suchý


Co byste ještě chtěl od života?
Nic. Já nic nepotřebuji. Jsem spokojený, mám dost práce. Ale možná budu rád, až ji nebudu moct vykonávat, i taková chvíle se možná najde. Já mám v tom divadle totiž sedm funkcí. Na to by mělo být sedm lidí, ale jsem na to sám. Dělám scénografa, návrhy kostýmů, režíruji, jsem autor her, autor písniček, dělám hudbu, hraji dvacet dnů v měsíci, navíc jsem úředník, řídící… je to hrozné. A z toho polovinu funkcí dělám zadarmo, šetřím tak divadlu peníze.

Co vás ještě naplňuje kromě hudby a v uvozovkách práce?
Myslíte, že mi ještě na něco zbývá čas?

Vzhledem k vašemu mladistvému elánu bych se nedivil.
Sport nepěstuji. Já vždy říkám, že nekouřím, nepiji a nesportuji. To jsou mé tři zásady.

Ani v televizi se na sport nedíváte?
On tam nějaký je? Už jako mladík jsem při tělocviku padal z bradel. Byl jsem totální nemohlo, že už mě zašanovali a dál nenutili, abych šplhal a skákal. Pak jsem šel na vojnu a když přijel generál, tak mě raději šoupli do kuchyně, abych nedělal ostudu. Jsem nezpůsobilý ke sportu, ale vážím si a uznávám každého sportovce. Ale kecal bych, že se nedívám na televizní sport. Divám se třeba na gymnastky.

A máte mezi sportovci nějaké přátele?
Nemám, oni se mě asi štítí. Nevyhledávají mě. A ani si nedovedu představit, že bych si měl dát inzerát „hledám sportovce za účelem přátelství“.

Jiří Suchý, zakladatel Semaforu.
Ještě musím užít života, dokud jsem mlád, říká Jiří Suchý ze Semaforu