Víkendový Rock for Churchill ve Vroutku u Podbořan by na svém jubilejním patnáctém ročníku jako naučné kino posloužil výtečně.

Srovnání českých matadorů, kteří jsou na objíždění letních festivalů či všelijakých městských slavností existenčně závislí, s muzikanty dotace neznajícími je nesmírně poučné. Tipnete si, kteří jsou originálnější, přesvědčivější a zábavnější? Hádejte, a smíte jenom jednou.

Téměř lesní mýtinka v areálu Myslivna je příjemná: Dvě oddělené hudební zóny obklopené komerčními stánky, slušná organizace po oba dny, rychlé úklidové čety a především čitelná dramaturgie na hlavní scéně svádí publikum být celou dobu free and happy. Pečlivě a dobře zvolený program kompaktní, objevný a nekomerční na hlavním pódiu naladil publikum jako kamarádskou dobrou partu.. Zřetelně se povedlo program odlišit od beztvarých městských slavností, které chtějí potěšit jakože celou rodinu. Bravo!

Pátek: Jamajský šedesátník Anthony B. skákal a běhal při svém klasickém reggae po pódiu jako sprintér při rozcvičce. Angličtí The Subways si říkají indie-rock, ale jsou melodičtí, zpěvní energičtí a rozpustilí jako Katapult zamlada. Breakbeatoví, nadupaní, pestrobarevní již nemladí kohoutkové Dub Pistols z Londýna jsou ideální pro každou divokou párty.

Sobota: Jako milá a úžasně sehraná studentská kapela z klubovny působí pražský Fast Food Orchestra, který by stejně jako elektroničtí taneční Skyline mohli být na pódiu přesvědčivější. Vrcholem pro mě byli zářiví Dreadzone, ve zdrženlivém tempu plní energie jako stádo divokých koní. The Parov Stelar Band ustanovuje pravidla elektroswingu, kde synkopy velkého orchestru zvládá jeden hráč na klávesy, divokost dodá saxofon a k tomu štíhlá zpěvačka tančí jako diblík.

Všem zahraničním kapelám tleskám a ode všech už sháním jejich cédečka.

Zpracoval Tomáš Ondrášek