Coby syn divadelnice Jindřišky Gabriely Preissové měl Viktor Preiss svou budoucnost nalinkovanou. Už jako student říčanského gymnázia psal a kreslil do školního časopisu, recitoval a účinkoval v ochotnickém kroužku. Své první divadelní angažmá získal po absolvování DAMU v roce 1969 v Městských divadlech pražských, kam jej pozval ředitel Ota Ornest. Vytvořil tam řadu náročných činoherních úloh, třeba Orfea či Fausta, zaskvěl se i v muzikálech Malované na skle (Jánošík), Chicago (Fred) a Muž z kraje La Mancha (Sancho). Jednou z jeho posledních rolí na této scéně byla ta z inscenace Amadea, v níž se coby Mozart setkal se Salierim v podání Václava Vosky.

Změna angažmá

V roce 1983 přestoupil do pražského Divadla na Vinohradech, kde setrval třiatřicet let. I na této scéně zazářil v mnoha skvělých rolích – byl tam Svidrigajlovem ve Zločinu a trestu, Shylockem v Kupci benátském, patronem Fortunatem v Poprasku na laguně, Janem Plantagenetem v Králi Janovi či ministrem pro administrativní záležitosti Jamesem Hackerem v břitké komedii Jistě, pane ministře. S vinohradskou scénou se rozloučil v roce 2016 dvojrolí Viktora Emanuela Champsboisyho a Boutona v komedii Brouk v hlavě.

„Milenec" i hokejista Rezek

První televizní a filmové úlohy začaly Viktoru Preissovi přicházet na začátku 70. let. Patří mezi ně Pavelz poválečného milostného příběhu Milenci v roce jedna, v němž si zahrál s Martou Vančurovou, nebo pacient a hokejista Přemysl Rezek ze seriálu Nemocnice na kraji města. Na začátku osmdesátých let ztvárnil Josefa Kajetána Tyla v dramatu Had z ráje, Doktora Kazisvěta v Malostranských povídkách, Františku Skálu v Moskalykově Portrétu nebo pana Týnského v Arabeskách.

Do devadesátých let pak spadají jeho úlohy Bedřicha Foltýna v Životě a díle skladatele Foltýna, Viktora v Kleinových Andělských očích či hraběte Kronberga ve Svatbě upírů. Za roli faráře Toufara v televizním dramatu režiséra Jaromíra Polišenského In nomine patris (2004) získal televizní Cenu Elsa. Zajímavou příležitost dostal v roce 2008 v dramatu Zdeňka Zelenky Kanadská noc, v němž mu byla partnerkou Dagmar Havlová.V tomto komorním příběhu si spolu zahráli rodiče, kteří se pokoušejí vyrovnat se ztrátou syna, jenž zahynul během studijního výměnného pobytu v Kanadě.

Herec Šimon Bilina
Šimon Bilina o seriálu ZOO: Adam zvaný „Haďák“ je pro mě inspirující postavou

Preiss proslul i jako kapitán Vašátko z detektivních povídek spisovatelky Hany Proškové (Případ pro rybáře, Případ pro malíře, Případ pro lyžaře, Případ dvou sester, Případ dvou básníků a Případ dvou manželek), které režírovala Lucie Bělohradská. Hereckým partnerem mu v nich byl malíř Horác s tváří Davida Matáska. „Vašátko je stárnoucí muž v letech, jako vdovec žije sám a má rád svůj klid. A jako rybář i určitý druh samoty. Čím dál tím víc se vzdaluje od své celoživotní náročné profese, nebo se o to snaží, a těší se na klid v důchodu. Okolnosti mu to však nedovolí a on se znovu a znovu nechá vtáhnout do labyrintu případů, které spolu s přítelem Horácem musí řešit. Tento životní postoj je mi velmi blízký a v mém věku velmi dobře pochopitelný,“ řekl herec na adresu své postavy.

Správce i písničkář

Samostatnou kapitolou v hercově životě jsou pohádky. Zaskvěl se zejména jako panský správce v Bočanově hitu S čerty nejsou žerty (1984). Dále ztvárnil třeba Peregrila ve Strachově Probuzené skále (2003), ducha Arnošta v Zelenkově Duchovi nad zlato (2013) nebo hodináře v Hodinářově učni (2019) režisérky a scenáristky Jitky Rudolfové.

Opomenout nelze ani jeho příjemný pěvecký projev, který prokázal v televizním seriálu Gustava Oplustila a Iva Paukerta Pražský písničkář o Karlu Hašlerovi nebo v sériích V Praze bejvávalo blaze a Pletky paní operetky.

Bohatá je také jeho práce pro filmový dabing – jeho hlasem hovořili Robin Williams (Mrs. Doubtfire – Táta v sukni), Kabir Bedi (Sandokan), Paul Eddington (seriál Jistě, pane ministře). Pro děti namluvil animovaného Willyho Foga nebo večerníček Vydrýsek. V rozhlase natočil hry Otec Goriot, Vojna a mír, Já, Claudius, Sága rodu Forsytů či Sen noci svatojánské.

Průvodce po věžích

Viktor Preiss si vyzkoušel i průvodcovskou roli v televizním cyklu o pražských věžích – kostelních, telekomunikačních, vodárenských i těch větracích. Po seriálech Rozhlédni se, člověče, Paměti stromů a Zpět k pramenům jej připravil scenárista a režisér Bedřich Ludvík, který nosil téma v hlavě dlouho. Poprvé ho napadlo po vzniku seriálu o rozhlednách Rozhlédni se člověče, na němž spolupracoval s Luďkem Munzarem.

Režisér Jiří Svoboda
Jiří Svoboda: Politický thriller má vysoký výpovědní potenciál o poměrech v zemi

„Pořad tohoto druhu jsem vždycky toužil dělat, i proto, že se mi ty předchozí s Luďkem Munzarem moc líbily. Už tenkrát jsem měl pocit, že by něco takového mělo smysl. Když mi pak Bedřich Ludvík nabídl, abych s ním stoupal do pražských věží, nemohl jsem odmítnout,“ prohlásil Viktor Preiss, který se při natáčení projevil jako velký profesionál, i když možná zpočátku ani přesně nevěděl, čemu se vlastně upsal. „Při prvních stoupáních jsem měl zvláštní pocit, ale jakmile člověku otrne, tak získává sebejistotu, chová se prostě trošku jinak,“ doplnil.

Umělcovou manželkou je Jana Preissová, dívčím jménem Drchalová. Seznámili se během studia na DAMU (zajímavé je, že spolu nikdy nebyli ve stejném divadelním angažmá). Mají dva syny – Jana a Martina, který se také věnuje herectví, upozornil na sebe i jako moderátor soutěžního pořadu TV Nova Chcete být milionářem?