Kliknutím zvětšíteO pár kroků dál se octnete mezi plakáty s německými nápisy, knihami. Kdybyste ale chtěli v předstihu vidět místnost věnovanou nejmilovanějšímu českému panovníkovi a Otci vlasti Karlu IV., neviděli byste zatím nic. Není ještě hotová. Řeč je o třicetimilionové výstavě Naši Němci, která vzniká v ústeckém muzeu.
Collegium Bohemicum, které má její vybudování na starosti (a vlastně bylo před lety založeno také kvůli ní), předpokládalo při zahájení prací, že ji kompletně představí letos na podzim, jenže člověk míní a koronavirus mění. Kvůli nemocem a dalším omezením, jako uzavření hranic, teď doufá, že ji dokončí na jaře. Pracovní ruch se ale nezastavuje ani uprostřed pandemie.
Ale konkrétně na expozici o Karlu IV. a počátcích německého osídlení mělo vliv ještě něco jiného, její zastaralá koncepce.
„Nelíbila se mi. Já bych si představoval, že expozice představí myšlenku univerzální říše, spojovanou s Karlem IV. Proto jsme pro ni jako klíčový dokument vybrali Zlatou bulu Karla IV., říšský zákoník, který platil až do roku 1806. Stejně tak nejstarší dějiny, na radu naší skupiny odborníků, vedené docentem Velímským z ústecké univerzity, by měly začínat již obdobím stěhování národů, což souvisí s pozdějšími, nacionalismem formovanými, debatami, kdo zde byl dřív, zda Germáni nebo Slované,“ zamýšlí se ředitel Collegia Petr Koura a dodává: „Proto jsme výrobu místností věnovaných nejstarším dějinám nechali nakonec“.
Koneckonců, Karel IV. nebyl císařem českým, ale Svaté říše římské národa německého, českým byl pouze králem. No a právě u nejstarších dějin má výstava stejný prostor, jako u moderních, ty přitom obsahují mnohem kratší úsek dějin a jsou lépe zdokumentované, máme k nim mnohem více památek, které se dají daleko lépe interpretovat. Namátkou třeba rozvoj průmyslu nebo události první světové války.
Exponát spojený konkrétně se zimou a s Vánoci tu také najdete. Například zrovna v době první světové války byly Vánoce časem, kdy se vybíralo v nejrůznějších sbírkách na vánoční dárky pro vojáky na frontě a v lazaretech. Jako poutače sloužily různé figuríny většinou z papírmaše. Jedna taková, 77 centimetrů vysoká milosrdná sestra, bude k na výstavě také vidění. Nebo velký válečný kříž, lesknoucí se měděnými cvočky. „Souvisel s akcí, která byla na území habsburské monarchie zahájena v prvním roce první světové války, ale pokračovala i v dalších letech. Postupně skoro ve všech městech byly vztyčeny dřevěné sochy zbrojnoše nebo alespoň jeho štíty,“ popisuje ředitel Koura.
Na pomoc i válku
Měly pomoci při sbírkách na charitativní, ale i válečné účely. Dospělí i děti do nich zatloukali hřeby, které si koupili od organizátorů sbírky. Někde měli místo zbrojnošů a štítů kříže. Celého zbrojnoše vztyčili například v Hradci Králové, v Josefově, Olomouci nebo v Brně. Říkalo se mu „Wehrmann“ a stával se i terčem protiválečných a protimonarchistických akcí. V Brně ho na podzim 1918 dokonce museli začít hlídat četníci, protože v noci k němu někdo dal plný nočník, nebo mu urazil šavli či mu na štít zavěsil velkou ceduli s nápisem: „Wehrmanne, wehrmanne, chop se meče, Rakousku a Německu do pr… teče!“
Není to ovšem jediná památka na cvočkování, kterou byste v budově ústeckého muzea našli. „Máme tu řadu fotografií z akcí s tím spojených. Nebo třeba máme i snímek ústeckých žen, které připravují balíčky pro rakouské vojáky na frontě. Že jsou vánoční, napovídají malé stromečky,“ popisuje kurátor sbírek fotografií Jiří Preclík.
S návrhem na cvočkování přišel v roce 1914 korvetní kapitán hrabě Theodor Hartig, který se nechal inspirovat oblíbenou vídeňskou památkou, torzem středověkého stromu na malém náměstí Stock im Eisen Platz. Podle tradice z 16. století musel každý tovaryš přicházející do Vídně zatlouci do kmene hřebík. Kapitán Hartig pouze zaměnil kmen stromu za postavu rytíře.
Ztvárněním sochy obrněnce byl pověřen sochař Josef Müller, který rytíře vyřezal z lipového dřeva. Za drobný poplatek si mohli obyvatelé Vídně zatlouci do jeho postavy hřebík vyrobený ze železa a zámožnější dárci ze stříbra či zlata. „Myšlenka se velmi rychle rozšířila i do dalších zemí Rakouska-Uherska a do německého císařství,“ dodává Preclík.
Na počátku roku 1916 přišel s obdobnou myšlenkou také ing. Alfréd Schmid, někdejší posluchač vysoké školy technické ve Vídni a čerstvý odvedenec k c. a k. zeměbraneckému pluku č. 6. V tomto případě se mělo jednat o železný štít pluku (Wehrschild) s různou tématikou. Objevovaly se na něm symboly konkrétních měst či různé válečné scény.
Podobných zajímavostí výstava o českých Němcích nabídne celou řadu. Například repliku secesního hotelu v Liberci, kopii pomníku maršála Radeckého vytvořenou technologií 3D tisku, repliku funkcionalistické vily v Brně, interiér pražské kavárny, rozpohybované portréty historických osobností. Legendární motocykl Böhmerland (Čechie). Ačkoliv práce pokračují i navzdory nouzovému stavu, přesto krize její otevření posunula z letošního října na příští jaro.
15
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
