Maskovaný kuchař Kittchen přijíždí opět hrát do svých Sudet. Silnými texty a osekanými rockovými aranžemi představí své třetí album „Kontakt". Před čtyřmi lety v sobě Jakub König objevil novou identitu.

Na prvním albu „Menu" začínal co maskovaný anonymní domácí samouk Kittchen, který si uvařil album doma, v kuchyni, na koleně. Hudba novinky má spíš formu zvukových ploch než běžného doprovodu, tvoří jen poklady textů.

Vše probíhá minimalisticky; jen v náznacích bez snahy vyplnit každé prázdnější místo zvukem. Pojetí a produkce je bez přehánění na světové úrovni, zasluhuje si ocenit.

Nejen o Kittchenovi jsme si povídali s Willem Eifellem, písničkářem z Ústí.

Jsem předskokan

Kdo vymyslel váš společný koncert?
Nenazýval bych to společným koncertem, jsem tam jako předskokan na pozvání organizátorů. Na jednom pódiu se potkáme poprvé.

Zaregistroval tvou pochvalu jeho alba v časopejsku Enter?
Zaregistroval, ale nejspíš netuší, že jsem ji psal já.

Image má až strašidelnou… Je pro tebe v rámci Česka zjevení?
Jeho hudba mě neskutečně baví. K první desce jsem se sice prokousával déle, ale loňský Kontakt beru za velice povedenou nahrávku, rozhodně za jednu z nejlepších, co se u nás v roce 2015 objevila.

Jak se na to chystáš? Zazní i nějaké tvé novinky?
V Ústí teď hraju méně než dřív, takže se těším o to víc. Asi to bude až do vydání desky můj poslední koncert (pokud vše půjde tak, jak má). Pár novinek z alba určitě zazní.

Budeš zase jen sólo, nebo povoláš do zbraně Trio?
Sólo. Už hraju pouze sám s kytarou. I nová deska se podle toho bude odvíjet.

Má osudová místa

Soudím, že Hraničář ti je osudový. Jako místo pro hraní venku i jako místo, kde lze mnohé zažít i „vytrpět". Souhlasíš?
Hraničář mám hodně rád, ale osudová místa mám v Aussigu jinde (smích).

Už je CD hotové a máš název?
Deska se bude jmenovat „Mezi hrdiny a sny", plánuji na ni šest, sedm skladeb. Leden i únor jsou ve znamení nahrávání, začátkem března chci mít hotovo a další měsíc by mělo trvat dokončení a vyhotovení cédéček.

Chystáš i klip?
Klip teď pro mě není prioritou, ale do budoucna asi jo, když bude štěstí i inspirace.

Zní novinky víc folkově? Který song je pro tebe jasný hit?
Jsou o hodně jiné než moje první EP V Kapce, vydávám se téměř opačným směrem. Písně jsou pomalejší, zadumanější, zvuk špinavější. Má to blízko k lo-fi či garážovému folku, experimentuji s různými zkresleními na kytaru i ve zpěvu. Zatím jsem s nahráváním někde v polovině, může se to vyvinout všemi možnými směry. Špinavost zvuku mě začala hodně bavit a myslím, že těm písním sluší. Ještě musím vymyslet, jak přenést zvuk desky i na živé hraní; to bude aktuální až s vydáním. Věřím, že všechny písně mají potenciál se líbit, byť ne každému a za všech okolností.

Hluku je živě dost

Ovlivnilo nové písničky to, že hraješ se Sněhuláky? Chceš se dost lišit, či je tu „jistý vliv"?
Těžko říct. Občas mám pocit, že od doby, co hraju se Sněhem na schodišti, jsou mé písně tišší. Hluku si na živo i na zkouškách užiju víc než dost (smích).

Na kdy chystáš křest či jiné uvedení? Na čem to záleží?
Rád bych Mezi hrdiny a sny vypustil na křtu zhruba v polovině dubna. Doufám, že se to dobře stihne. Nahrávám si album celé sám doma po nocích. Je na tom ještě hodně práce, musím to nějak skloubit se školou a dalšími aktivitami. Bude ještě záležet, jestli CD budu finišovat sám, nebo ho bude mixovat a masterovat někdo jiný.

Kdy tě se Sněhem uslyšíme?
Na jaře moc hraní nemáme, ale tradiční Prvomájovej festiválek je jistota.