Kniha se jmenuje Alenka a Krakonoš. Pojednává o nemocné holčičce, která jede za zdravým vzduchem do hor. Na místě ji čeká hodná babička, velikánský pes Karel a dvě kočky, Máša a Dáša. Nemyslete si, děti v zámeckém sále jen tak neseděly, musely odpovídat na všetečné otázky spisovatelky, dokonce hrály divadlo. Ta po neformální autogramiádě poskytla Deníku krátký rozhovor. 

Píšete prý společenské (psychologické) romány a ráda cestujete. Jaké byly vaše začátky?
(smích) Vystudovala jsem hotelovou školu, ale stále mne to táhlo k psaní. Všechno to začalo spoluprací s jedním ženským časopisem, poslala jsem tam nějaký fejeton a oni ho otiskli. Psala jsem krátké povídky takzvaně do šuplíku, asi před patnácti roky jsem vydala svůj první román. Samozřejmě, že to je taková profesní zkratka, bylo to mnohem složitější. Současná doba fandí odvážným, začátky nebyly jednoduché, ale do dnešního dne jsem vydala sedmnáct románů pro ženy. Stálého hrdinu nemám, každá kniha je jiná. Někdy do příběhu využiji vlastní poznatky ze zahraničních cest, se současným partnerem jsem byla několikrát v Thajsku, společně jsme procestovali Kambodžu, Malajsii, Etiopii, Tanzanii, Jihoafrickou republiku. Spolupracuji s knihovnami v celé republice, dělám besedy nejen pro děti, ale i pro dospělé. Pořádám kurzy automatického psaní, zajímám se o čínskou medicínu. V Trmicích na zámku jsem poprvé, bylo tu pár šikovných dětí, především malý René mne pobavil. 

Umělecká sklářka Lucie Houšťová Šanovská
FOTO: Sklářce pod rukama vznikají krásné věci. Tvoří v Tašově na Ústecku

Jak dlouho zpracováváte nový příběh do knižní podoby?
To je různé. Tuhle pohádku jsem napsala přes Vánoce, dětem se zamlouvá, tak připravuji druhý díl. Ženský román je samozřejmě složitější, někdy mi to trvá i celý rok. Ráda rozmlouvám se svými čtenáři, život je plný inspirace, stačí se jenom dívat kolem sebe. S nadsázkou tvrdím že "dříve, nebo později se všichni sejdou v mých knihách". 

Jste spisovatelka, nakladatelka, jezdíte po besedách, pořádáte kurzy, cestujete. Jak to všechno stíháte?
(smích) Mám dva dospělé syny (David 28, Adam 22), ti mne už nepotřebují. Partner mne podporuje, měla jsem štěstí na lidi. Třeba ilustrátorka pohádky Danka Kobrová je úžasná. Když vás něco baví, nekoukáte na čas. 

Café Max oslaví výročí Sametové revoluce hudbou
Café Max oslaví výročí Sametové revoluce s DJem Baltazarem