Zdroj: archiv Romana Rusňáka
S boxem jsem začínal až v jedenácti letech. Oslovil jsem kamaráda Petra Procházku, který tehdy už boxoval, že bych to chtěl také zkusit. Vzal mě na trénink a tento sport mě začal bavit. Mými prvními trenéry byly Mirek Kašík, Miroslav Kerhat a Arnošt Russ. Tvrdě jsem dřel a postupně jsem kluky, se kterými jsem trénoval, převyšoval. Cítil jsem, že box je má šance.
Zdroj: archiv Romana Rusňáka
Reprezentoval jsem Ústí nad Labem ve dvou extraligových zápasech, které se mi povedly. O něco později jsem jako člen děčínského klubu porazil tehdejšího reprezentanta Karla Vrtišku, díky čemuž jsem se dostal na mistrovství České republiky.
Zdroj: archiv Romana Rusňáka
Ve 13 letech jsem se seznámil s Martinou, mou budoucí manželkou. Už tenkrát jsem věděl, že si ji vezmu. Martina měla podobný osud jako já. Moc pozornosti se jí také nedostávalo od rodičů ani od učitelů. Kamarádů mnoho neměla. Byl jsem rád, že jsem ji poznal. Jsme spolu 33 let a máme sedm dětí.
Zdroj: archiv Romana Rusňáka
Ve svých 33 letech jsem si udělal licenci mezinárodního rozhodčího AIBA. Současně jsem pomáhal trenérům v Sportovním klubu policie Sever Ústí nad Labem. Závodníky jsme připravovali v malé tělocvičně v areálu plynárny. Můj kolega Petr Vlk přišel s myšlenkou, že bych si mohl založit vlastní boxerský oddíl. K tomu došlo v roce 2012.
Zdroj: archiv Romana Rusňáka
Boxerské výkony svěřenců jsou pro mě důležité, ale důležitější je pro mě vidět, že si kluk nebo holka zlepšuje život. Sám jsem doma v dětství neměl potřebné zázemí, tak se snažím, aby ho kluci našli v našem klubu.