Doma v Petrovicích se věnuje dobrovolným hasičům, ostatně kroužek mladých požárníků vedl už v roce 1983. „Nejvíce mě na tom baví, že to není jen o hasičině, ale člověk se naučí i spoustu jiných užitečných dovedností,“ upozornil.

Na mysli měl třeba první pomoc, orientaci v mapě a v neposlední řadě zlepšení fyzických dovedností. „Naše jednotka dobrovolných hasičů z Petrovic vyjíždí k požárům, technické pomoci jako je odstranění spadlých stromů či záchrana zvířat, ale také jezdíme na závody, přehlídky a různé akce.“

V Petrovicích se ostatně pořádá stavění máje, pálení čarodějnic i lampionové průvody, kde je hasičský a zdravotnický dohled nutností. Někde se podílejí také organizačně, nejen dohledem. Ostatně, hasiči se mohou pochlubit moderní přístavbou zbrojnice i historickou stříkačkou, kterou k požárům táhli koně a která je vystavená vedle budovy hasičárny. „Pro mě osobně je nejhezčí práce s dětmi a předávání znalostí dál. Chtěl bych, aby z toho potěru přišli naši nástupci, noví místní členové dobrovolných hasičů z Petrovic. Zároveň chceme pomocí dotací a obce získat modernější požární techniku,“ zamyslel se Čvančara.

V Tisé se semkli a uspořádali humanitární pomoc pro Ukrajinu
V Tisé na Ústecku se lidé semkli a uspořádali humanitární sbírku pro Ukrajinu

Sám razí filosofii, že lidé si mají pomáhat. „Jaroslav Čvančara je petrovický rodák a zapálený hasič, což v případě hasiče nelze brát doslova. Petrovice a jejich obyvatele zná dobře díky své komunikativnosti, šikovnosti a hlavně ochotě pomoci. Je to typický příklad téměř vyhynulého druhu souseda, řídícího se pravidlem: Dneska pomohu já tobě, zítra ty mně. Jestli se mu to v adekvátním poměru vrací, se zeptejte jeho,“ smála se petrovická starostka Andrea Kortanová.

Prý docela ano. „Je to prostě tak, že si lidé mají pomáhat. Já za to nic nechci. Prostě až budu potřebovat, vím, že mě lidé nenechají na holičkách,“ dodal Jaroslav.