Předchozí
1 z 5
Další

František PříbrskýZdroj: archiv Františka Příbrského

Narodil jsem se v Ústí nad Labem, kde jsem strávil celé své dětství. Na základní škole jsem žil basketbalem – hrál jsem za BK Ústí nad Labem a navštěvoval basketbalovou třídu na 26. ZŠ Mírová 4. V Ústí jsem pak vystudoval i Střední průmyslovou školu a bakalářskou aplikovanou informatiku na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Pro další studium jsem se ale už rozhodl „trhnout se“. Magisterský titul v oboru zoologie (Zájmové chovy zvířat) jsem absolvoval na České zemědělské univerzitě v Praze a při půlročním studiu v Lotyšsku jsem se rozmluvil anglicky. Hned po studiích mě zaměstnala Zoo Ostrava jako terénního zoologa a koordinátora mezinárodních in-situ projektů a záhy jsem se vydal do Indonésie na Sumatru rozmluvit se pro změnu indonésky, proměnit v realitu svou diplomovou práci a současně uskutečnit svůj sen. Tím byla ochrana divokých zvířat a řešení ilegálního obchodu s ohroženými druhy.

František PříbrskýZdroj: archiv Františka Příbrského

Na Sumatře od roku 2014 trávím vždy většinu roku. Založili jsme tam s kolegy záchranný program Kukang, jehož cílem je ochrana nočních primátů outloňů váhavých (indonésky Kukang) a boj proti ilegálnímu obchodu se zvířaty. Vytvořili jsme záchranné a rehabilitační centrum pro zabavené outloně, postavili odpolední školu pro místní děti, kde je třikrát týdně zdarma učíme o přírodě a anglicky, vybudovali jsme tam tým nadšených indonéských ochranářů a spolupracujeme s komunitou farmářů na okraji chráněného deštného pralesa Leuser – jednoho ze světově nejbohatších lesních ekosystémů. 

František PříbrskýZdroj: archiv Františka Příbrského

Samozřejmě na to celé nejsem sám – kromě indonéského týmu na Sumatře se nám povedlo dát dohromady více než dvacetičlenný skvělý tým složený hlavně z Čechů, ale také Angličanů, Maďarů, Poláků a Američanů. Další zajímavý projekt je Ukradená divočina, který jsme založili společně s vedoucí oddělení CITES České inspekce životního prostředí, ředitelem Zoo Ostrava a dalšími lidmi. Ukradená divočina je jedinečná osvětová kampaň, která poodkrývá přehlížená fakta ilegálního obchodu s divokými zvířaty především v České republice, ale i v celé Evropě. Pro tuto kampaň se nám podařilo získat záštitu ministerstva životního prostředí a Generálního ředitelství cel ČR. Připojilo se k ní již 18 zoologických zahrad z České republiky, Slovenska, Estonska a Německa.

František PříbrskýZdroj: archiv Františka Příbrského

Letos nastal čas udělat něco také pro mé milované Ústí nad Labem. Samozřejmě jsem chtěl, aby to bylo něco, co pomůže ohroženým druhům zvířat i lidem na druhé straně světa. Ústí je v ČR neprávem velmi podceňované město a já se v rámci svých možností snažím přispět k tomu, aby se toto klišé změnilo. S bratrem jsme proto v centru Ústí otevřeli kavárnu Kukang Coffee. Tam prodáváme kávu, díky které jsme z pytláků a farmářů na Sumatře udělali ochránce zvířat. Odkupujeme od nich kávu vysoké kvality za cenu vyšší, než jakou by sami dostali na trhu, a na oplátku od nich vyžadujeme závazný slib, že budou chránit ohrožená a chráněná zvířata a dodržovat zákaz jejich lovu. Kavárna Kukang Coffee je nejen místem, kde už jen samotným vypitím šálku kávy lidé pomáhají outloňům, luskounům a dalším ohroženým druhům, ale kde se také dozví něco o tolik potřebné ochraně divokých zvířat. 

František PříbrskýZdroj: archiv Františka Příbrského

Pokud zrovna neřeším ochranu přírody, snažím se pročistit si hlavu sportem. Nejlépe mi to jde při hraní golfu v rodinném golfovém klubu GC Libouchec. Stejně tak jako Ústí i golf provází spousta mýtů – například, že to vlastně ani není sport nebo že je to kratochvíle boháčů a snobů nedostupná pro obyčejné smrtelníky. Opak je pravdou. Golf je stále přístupnější, dokonce více než mnoho jiných individuálních sportů, a pravda je, že při něm potkávám spoustu skvělých lidí. Věnuji se mu i závodně a můžu tak potvrdit, že už to je na fyzičku i psychiku poměrně náročná záležitost. Hraji také ústeckou futsalovou ligu za tým FSC Tygříci, který jsme s blízkými kamarády založili už v roce 2008. Navíc chodím cvičit do posilovny, do takové pravé „bouchárny“ ve Sport Pivnici Dřevák. Kulturistice jsem se ostatně věnoval v juniorském věku i závodně.