Redaktor Tomáš Prchal: Každý den přináší něco nového

Zdroj: archiv Tomáše Prchala

Stejně jako řada jiných kolegů jsem se k novinařině dostal vlastně náhodou. Po střední škole a povinné vojně jsem se rozhodně neuměl představit v roli redaktora, nicméně okolnosti a souhra náhod mě k této zajímavé profesi zavály. Z pozice pracovníka marketingu v likérce jsem se jako nováček ocitnul v tehdy celostátním deníku Práce, následovaly další dnes již zaniklé tituly jako například Svobodné slovo, Zemědělské noviny… První zkušenosti jsem nabíral od poloviny devadesátých let částečně v Praze a v Ústí jako krajský redaktor.

Zdroj: archiv Tomáše Prchala

Novinařina je pestrá práce, někdy časově náročná, v každém případě je to ale především koníček. I proto jsem se k ní po několika letech v jiných firmách a profesích znovu a rád vrátil. V Deníku jsem se poprvé objevil v roce 1998 a podruhé jsem do stejné řeky vkročil po zhruba čtrnácti letech počátkem letošního ledna. Pokud jde o mé koníčky, samozřejmě nejvíc času spolyká péče o jedenáctiletého školáka Lukiho, s nímž rádi utíkáme z města na naši chatu v Krušných horách. Rádi zde jezdíme na kolech, koupeme se v ledovém horském rybníku a poznáváme nová místa stejně jako se snažíme udržovat chatku obklopenou zelení v provozuschopném stavu.