Předchozí
1 z 7
Další

Stanislav Sochocký, chabařovický patriot a amatérský historik, publicista a podnikatel, horníkZdroj: Deník/Janni Vorlíček

Jsem spoluzakladatel Chaba novin, do kterých nepřetržitě od roku 1997 dodávám příspěvky, zejména z oblasti historie. Po rekonstrukci staré radnice mi v roce 2005 město Chabařovice dalo k dispozici dvě prázdné místnosti, abych zde vytvořil muzeum města, a nic k tomu. "Vydupal" jsem ho sám ze země, včetně tvorby vitrín a všeho dalšího. Slouží dosud. Pak jsem svedl doslova dvouletou bitvu s ministerstvem kultury o navrácení smírčích křížů ze Zubrnic do Chabařovic. Povedlo se a 15. října 2007 jsem je slavnostně instalovat do atria staré radnice. Jsou zde ozdobou.

Z chabařovického muzeaZdroj: Deník/Janni Vorlíček

Když jsem se začal zabývat dějinami města, divil jsem se, že Chabařovice, které se vyšvihly na produkci šachet v město okresního formátu, nepřilákalo Židy. V Dějinách Chabařovic, které sepsal v roce 1998 štáb historiků pod vedením Vladimíra Kaisera, o tom není ani zmínka. To jsem již vedl partu zabývající se historií. Když byl konkrétní dotaz, na, dle mého názoru, největšího znalce historie Ústí a okolí, tehdejšího archiváře Kaisera, doslova nám sdělil, ať se do Židů "v Chaba" nepouštíme, že zde žili asi tak dva a u jednoho si není jistý, jestli nebyl ze Soběchleb. Toto vyjádření mám archivované. Nedalo mi to, nemohl jsem tomu uvěřit, začal jsem pátrat na židovských hřbitovech. Jako detektiv, pomníček po pomníčku. A ejhle. První záchyt byl v Teplicích a další v Sobědruhách. Několik špatně čitelných jmen na pomníčcích aus Karbitz. Požádal jsem zástupkyni šéfa ústeckého archivu Věru Hladíkovou o spolupráci a jména jí přihrával, aby je rozpracovávala.

Z chabařovického muzeaZdroj: Deník/Janni Vorlíček

Nakonec z toho vylezla židovská komunita čítající víc než sto obyvatel, jejichž domy byly ozdobou obvodu náměstí v Chabařovicích. Ve své době nejen nejbohatší podnikatelé města. Lékaři, advokáti a další. Komunita, která posunula město hodně kupředu. Na den 29. dubna 2018 jsem zorganizoval pokládku Kamenů zmizelých a téhož roku jsem napsal publikaci Smutný příběh Židů nejen v Chabařovicích.

Z chabařovického muzeaZdroj: Deník/Janni Vorlíček

Připomínka hornické činnosti, která zde trvala déle než 150 let. Když se v Hrdlovce likvidoval Důl Alexander, přivezl jsem "za své" 4 hunty (důlní vozíky) a několik dalších artefaktů. Ty jsem rozmístil v Trmicích do místnosti mnou vytvořeného muzea a pod dálniční most do sousedství zámecké zahrady. Zorganizoval jsem u tohoto huntu rozloučení starosty Trmic s předními pracovníka Lomu Chabařovice k ukončení těžby. Další hunty jsem umístil do Chabařovic na kruhák a do lesoparku Friedrich, v němž jsem vytvořil jeho technickou část. Napsal jsem Těžní kola se zastavují, byla v SHD první publikací tohoto druhu. Až po letech vydaly i další důlní podniky něco podobného, na čem pracoval již štáb odborníků. Jsem spolutvůrcem publikace Trmice, kterou vydalo Muzeum města Ústí nad Labem v roce 1994. Přispěl jsem do infobrožur Chabařovice a Trmice a webu Chabařovic.

Stanislav Sochocký, chabařovický patriot a amatérský historik, publicista a podnikatel, horníkZdroj: Deník/Janni Vorlíček

No a má práce? Připomínám, že zrovna to byly počátky jámy, které předurčily vzniku jezera Milada. Postupně od lopaty, přes štajgra a další provozní funkce jsem se propracoval na vedoucího výroby Lomu Chabařovice, kterému se zrovna moc nedařilo. Nějak se mi to podařilo otočit a byl jsem jmenován ředitelem Dolu 5. květen. Po kratším období pak do funkce výrobního náměstka Palivového kombinátu Ústí nad Labem a statutárního zástupce ředitele podniku. Čili druhé nejvyšší funkce v organizaci, která měla ještě Důl Antonín Zápotocký a Tlakovou plynárnu, celkem tři a půl tisíce zaměstnanců. A nastal boj Lom Chabařovice versus město Chabařovice.

Z chabařovického muzeaZdroj: Deník/Janni Vorlíček

Podnikáním jsme se v roce 1994 dostali ze Severní Terasy do Chabařovic. To jsem již byl na druhé straně barikády a okamžitě jsem se zapojil do aktivit nejen Chabařovic. Když dostaly Trmice do pronájmu zámek, požádal mne tehdejší starosta O. Neubauer, abych na zámku vytvořil muzeum hornictví. To jsem stihl do slavnostního otevření zámku po rekonstrukci, na podzim roku 1997. Nyní pracuji na publikaci s pracovním názvem Jezero Milada, Chabařovice, Roudníky a Trmice. Mám již napsáno víc než sto stran tiskopisu a je v tom i shrnutí důlní činnosti, která zde po dlouhých letech definitivně i skončila. Nevím, neznám, kdo jiný by to sepsal. Pokud by to někdy někdo zadal, bude na tom pracovat tým "historických doktorů" a bude to "suchařina". Měl by to napsat někdo, kdo to žil. Proto jsem se k tomu "vybral" právě já.“

Zdroj: Deník/Janni Vorlíček

S Deníkem si Stanislav Sochocký povídal také na chabařovickém hřbitově.