Velkou výhodou kočárku bývá nastavitelná výšku madla, komfortnější jízdu dopřeje potomkovi i „řidiči“ odpružení kol.
Myslete na to, kde budete s kočárkem jezdit. Podle toho zvolte velikost kol. Pokud budete jezdit v terénu, volte větší kola. Kdo bude kočárek vozit v autě, měl by se zamyslet i nad tím, jak lehce lze odmontovat kola. Důležitý je úložný prostor, přece jen se vám vše potřebné nevejde do kabelky, případně batohu. Sledujte nejen velikost tohoto prostoru, ale i přístupnost k němu.
Vyzkoušejte si ovládání
Pro ty nejmenší, novorozence a kojence, jsou určeny hluboké kočárky ve tvaru postýlky, tzv. korby nebo korbičky, kde dítě leží ve vodorovné poloze. Když povyroste, může se převážet v takzvaném sportovním kočárku, ve kterém už může i normálně sedět. Pro větší děti, které jsou schopné samy sedět a občas i popojít, se hodí také golfové hole neboli golfky - lehké, skladné a snadno přenositelné kočárky.
Jak vybírat kočárek pro miminko? Podívejte se na vychytávky:
Na trhu jsou také kombinované kočárky, cestovní systémy nebo trojkombinace, které v sobě slučují oba zmíněné typy, případně ještě navíc umožňují snadný transport dítěte v autosedačce. Nabídka kombinovaných kočárků na trhu je různá. Někdy jsou nabízeny jednotlivé komponenty zvlášť, jindy jsou prodávány celé sady.
Dobré je si vyzkoušet manipulaci se všemi díly kočárku, se stříškou, zádovou opěrkou, bezpečnostními popruhy. Je důležité, aby vše šlo nastavit lehce, hladce a rychle. Především maminky budou také sledovat design.
Zvažte pro a proti
A mnozí volí prodej z druhé ruky, tedy použité kočárky, ať už na různých bazarech či od známých. Roli tu jistě hraje zkušenost předchozího majitele.
A pak je tu cena. Ta je hodně sledovaná a probíraná. Jako všude jinde. Čím kvalitnější a čím více „vychytávek“, tím více zaplatíte. Na jednu misku váhy si dejte cenu kočárku a na druhou to, co od něho očekáváte a co nabízí. Pokud jsou misky vyrovnané, máte patrně vyb(h)ráno.
Vajíčko sem, vajíčko tam
V naší anketě jsme se zeptali maminek, jak se ony „popraly“ s pořizováním kočárku pro svého potomka.
„Já mám moc ráda náš kočárek Nordi, kupovali jsme nový - trojkombinaci - a odvozil nám dvě děti. Poslední čtyři roky jsem tenhle kočár vlastně nedala z ruky,“ říká Eliška Berenreiterová z Benátek nad Jizerou.
play_fill
„My jsme koupili dvojkombinaci od české značky Tudore - super do města, ale zvládal i terén, měl zapínací koš a menší korbu, což jsme potřebovali, protože máme malé auto. Od začátku jsem věděla, ze nechci trojkombinaci, v níž často bývá nekvalitní vajíčko. Vajíčko jsme tedy koupili samostatně spolu s adaptéry na kočárek. A nelituju,“ popisuje své „kočárkovské“ myšlenky Lenka Hašková.
Sice to v součtu byla tehdy větší investice, ale její synek vydržel ve vajíčku do 15 měsíců. „Velikostně by vydržel déle, kdyby v té poloze nezvracel. Vím však, že vajíčko bylo opravdu bezpečné. Příště bych asi věnovala více pozornosti výběru i té sportovní části – na začátku jsme se totiž zaměřili jen na korbu. Ten sporťák z dvojkombinace byl poměrně těžký a neskladný. Případně bych koupila jen korbu a sporťák potom samostatně.“
Bývalá triatlonistka a nyní běžecká vytrvalkyně Petra Fialová Jerejian sice pochází z Mladé Boleslavi, ale žije v australském Perthu.
„Měla jsem kočárků hodně, ale nejlepší ze všech byl můj „běhací“ tréninkový partner - kočár značky Jeep. Obrovská kola, odpruženi a ruční brzda. Super pro deťátko i maminku. Miminko se vyspinkalo a maminka si zaběhala,“ vzpomíná Petra Jerejian.
Ze druhé ruky
Jsou i maminky, které nemají problém si kočárek pořídit ze druhé ruky, nebo půjčit v rámci blízkých a známých. Tak si pořídila kočárek od kamarádky třeba Lenka Hanušová z Mnichova Hradiště.
„Byla to trojkombinace. Věděli jsme, že kamarádce vyhovoval, byl praktický a za symbolickou cenu. V rámci rodiny jsme měli navíc půjčené i takzvané vajíčko, protože mělo Isofix pro upevnění do auta. Trojkombinaci jsme věnovali už před rokem někomu jinému, protože jsme jaksi už s dalším prckem nepočítali. Nyní u druhého dítěte si opět půjčujeme trojkombinaci z rodiny. Víme, po kom výbava je, a když jim vyhovovala, bude vyhovovat jistě i nám,“ věří maminka Lenka.
Podle ní je kočárek věc potřebná, ale jen „na chvíli“. „Nechtěla jsem do toho investovat desetitisíce, když jsou i jiné možnosti.“
Maminka Marie Marková z Prahy koupila v roce 2000 kočárek pro svoji dceru v tehdejší "partiovce" za dva tisíce korun. Hluboký kočárek s kombinací sporťáku, s fusakem, pláštěnkou i s cestovní taškou. Byl úplně nový, ještě v originálním balení. Někde prý měl být „flíček", který marně hledala, ale nenašla.
„Kočárek byl využíván denně, jezdila jsem rok po Praze, dlouhé procházky po všech pražských parcích i mimo ně. Cestovala jsem s ním i tramvají a téměř každý týden jsem kočár skládala do auta a zase sestavovala po příjezdu na venkov. Kočárek byl v provozu denně dva roky a poté jsem ho za dva tisíce zase prodala. Podle mě jeho výhodou oproti dnešním kočárkům bylo, že měl určitě větší a hlubší korbu,“ říká Marie Marková.
Design a velká kola
Maminka Marie přiznává, že při výběru kočárku hrál významnou roli design. Chtěla, aby pěkně vypadal, aby měl nastavitelnou rukojeť, protože její manžel je poměrně vysoký, a také aby byl velký, tedy prostorný. „Věděla jsem, že chci kočárek hezký, pohodlný a praktický, ve smyslu, že z hlubokého sundám korbu a dám sedačku a udělám sporťák,“ dodává.
Zuzana Hokrová z Kladna koupila první kočárek takzvaně z druhé ruky. „Do doby, kdy malá jen ležela, byla hluboká korba super, ale sporťák nešel kompletně položit, proto jsme koupili úplně jiný nový sporťák za zhruba pět tisíc, jako dárek k němu bylo i odrážedlo. Po mnoha složeních a třech letech letadlem zatím pořád funguje, jak má. A do terénu jsme chtěli větší kola, to byla podmínka pro život mimo město.“
Kočárky pro panenky vystavuje
A nakonec jedno úsměvné ohlédnutí za kočárky, které přetrvalo dodnes ve velkou zálibu.
„Protože mám tři děti, tak těch kočárků bylo dohromady asi dvacet, ale možná i víc. A když se narodilo poslední dítě, a byla to konečně holčička, chtěla jsem pro ní kočárek pro panenky. Jenže moderní plastové se mi nelíbily, sehnala jsem první starožitný, pak další a další, až jich máme kolem 150 a tak je vystavujeme po výstavách a baví nás to,“ usmívá se maminka Johanka Doubek.
