Příčinu vidím v chybějícím pocitu identity s místem. Lidé nepovažují místo za své. Přirovnal bych to rozdílu mezi životem ve vlastním oproti životu v pronajatém bytě. V pronajatém bytě se část lidí chová tak, že ho opotřebuje, část lidí si stěžuje na to, co nefunguje, část pak čeká, až někdo něco opraví. Oproti tomu do vlastního bytu investujete, zvelebujete ho, ostatně to děláte pro vaše děti, které jej jednou zdědí.

Problém identity s místem má podle mne hned několik příčin. Jednak z doby po 2. světové válce, kdy po odsunu sudetských Němců přišli do města lidé odjinud a jejich zakořenění prostě trvá a chce čas. Další podíl na tomto stavu měla éra socialismu, která vedla lidi k pasivitě a třetí rána z hlediska problému identity přišla v období „raného" kapitalismu, kdy město z důvodu korupce dopustilo okradení obyvatel například v podobě privatizace bytového fondu do vlastnictví jedné soukromé firmy. Místo toho, aby lidé získali svůj byt ve svém městě, více než 5000 lidí zůstalo nájemníky. Tyto rodiny tím nezískaly „kořen", je jedno, kde budou bydlet, jestli tady nebo v Lovosicích.

Co s tím? Je třeba způsobit, aby lidé měli město rádi a vzali jej za své. Všechno, od angažovanosti občanů, volební účast, schopnost udržet schopné lidi v regionu po prosperitu místa nebo kriminalitu, s tím přímo souvisí. Hledejme, vytvářejme a budujme zdroje identity. Cokoli, co máme unikátního, je třeba podpořit. Dám příklad z Nového Zélandu. V jednom městečku mají strmou silnici se sklonem 32°. Využili toho a zapsali silnici do Guinessovy knihy rekordů, jako nejstrmější na světě. Nejen, že jsou místní na svou silnici náležitě hrdí, ale každý den přijíždějí cizinci si legendární silnici vyšlápnout.

Ústí má nádherné okolí. Jako opravdu velkou příležitost vidím například jezero Milada s in-line dráhou, molem pro lodě, pláží, zázemím apod. Pokud lidé vezmou místo za své, nemůže tu bujet korupce a chřadnout mezilidské vztahy, začne fungovat občanská společnost a komunita. Co může každý Ústečan udělat již dnes? Základ je jít k volbám. Krok číslo dvě je vybrat si kousek veřejného prostoru podle svého zájmu, preferencí a možností. Vyhledat lidi s podobnými zájmy a vymyslet něco, čím obohatíme společný prostor a co přinese užitek i ostatním. Místo přežívání v nevlídném „pronajatém bytě" si zařiďme takové město, kde se dobře žije udržitelným životem.

Martin Hausenblas

O autorovi: Zakladatel firmy ADLER a Stipendijního fondu Renesance, mj. předseda sdružení Podnikáme bez korupce.

O projektu: „100 problémů 100 příležitostí pro ústecký region" realizuje Ústecká komunitní nadace, která již téměř 20 let podporuje místní neziskový sektor. Jeho smyslem je poskytnout unikátní pohled na stěžejní problémy regionu. Proto zástupci nadace povedou postupně rozhovory se stovkou významných představitelů společenského, kulturního, ekonomického a politického života v okresech Děčín, Litoměřice, Teplice a Ústí nad Labem.