Připomeňme si stručně její historii. Už před stavbou místní lidé protestovali, neboť se báli zápachu. Dostalo se jim slibů od politiků i investora, že jsou jejich obavy liché a vůbec žádný zápach nebude.

Po spuštění výroby ale nastal pravý opak proklamací, intenzivní zápach zahltil široké okolí a zoufalí lidé dokonce volali policii. Následovalo ujišťování od majitelů výroby, že zápach brzy odstraní. Politici včetně primátora Ústí zase tvrdili, že lihovar bude zastaven, pokud smrad nezmizí. Přes všechna opatření a sliby ovšem zápach obyvatele Trmic i okolních obcích sužuje už rok a lihovar chce opět žádat o prodloužení provozu. Navíc se nespokojení lidé v odpověď na svou petici dočkali od zaměstnanců lihovaru zlehčujících příměrů o zvířecí říši.

Ty ale nejsou vůbec namístě. I když zápach neohrožuje přímo lidský život, výrazně snižuje jeho kvalitu a podle lékařů může vést i ke vzniku psychických potíží. Navíc v zasažené oblasti klesá hodnota bytů a nemovitostí.

Šancí dostal lihovar už mnoho a myslím, že je načase říci definitivně dost, aby zúčastnění politici i ČIŽP neztratili zcela tvář. Je potřeba to učinit už proto, aby si další investoři podobných výrob dávali větší pozor a neslibovali nereálné v domnění, že „to nakonec nějak projde“ a lidé si na zápach ve svém okolí zvyknou podobně jako na pejsky a kočičky.