Do hlasování budou nominovány všechny příspěvky, které vyjdou v novinách.

Hlasování bude vždy pokračovat do předešlého dne před vydáním nové ankety pro další měsíc. Odměna pro první tři s největším počtem hlasů zůstává stejná.

První místo 300 korun, druhé 200 korun a třetí 100 korun.

Výhry si může čtenář-reportér vyzvednout v pokladně Ústeckého deníku po předložení občanského průkazu a vytištěného vítězného článku.

Výsledky za měsíc listopad:

1. Miroslav Rosendorf
: Ještě více Listopadů … 289 hlasů (odměna 300 korun)
2. Jaroslav Puchta: Ústecké zákoutí v barvách podzimu – 259 hlasů (200 korun).
3. F. Štván: ad Kalousek zachránil ČR 11 miliard – 215 hlasů (100 korun)

Výhry si může čtenář-reportér vyzvednout v pokladně Ústeckého deníku po předložení občanského průkazu a vytištěného vítězného článku.

NOMINOVANÉ PŘÍSPĚVKY ZA PROSINEC!

Nesnáším dvojí metr

Jsem si vědom, že mohu vyvolat podezření ze psaní na objednávku. Přísahou na holý pupek to vyvracím. Dvojí metr nesnáším. Proto se vyjádřím ke kauze P. Oulického v chráněné krajinné oblasti obce Moravany.

Není sporu, že každý stavebník má splnit své povinnosti. Zároveň nemůže být sporu, že P. Oulický není první, ale ani poslední stavebník, který „opomněl“. Audit stavebních zásahů v panelových bytech by to jistě potvrdil. A nejen v nich. Před očima mám skanzen ruské lidové architektury, který si bez povolení vystavěl a užívá ruský podnikatel u Karlových Varů, aniž by Nečasové, Langrové a Topolánkové svým karlovarským kolegům z ODS, kteří to „komunálně“ připustili, cokoliv vyčetli.

Též musím připomenout boj ochranářů přírody, kteří při stavbě dálnice, včetně té, která se staví od obce Moravany co by kamenem dohodil, úspěšně poukazovali na porušování zákonů a přitom byli čelními politiky i z ODS označováni za brzdu výstavby, ačkoliv zákon byl stejně jako v Moravanech na straně přírody. Na dálnici natěšená motoristická veřejnost, mnou nevyjímaje, s nimi zákon nezákon souhlasila. P. Oulický bude svůj problém nepochybně řešit způsobem, který mu zákony dovolí.

Pokud se to vedení ODS a nám nelíbí, pak musím konstatovat, že vina je na straně všech zákonodárců, kteří zákonné obstrukce připustili. Proto bych se musel Nečase, Langra či Toplánka a dalších ptát, proč místo ukazování prstem na nepohodlného spolustraníka čas v Parlamentu ČR nevyužili na precizaci zákonů, aby se z porušení čehokoliv nikdo nemohl vykroutit? Vždyť stavebník Oulický na tom z hlediska zákona není zdaleka tak dobře, jako kdyby v případě závažné dopravní nehody s následkem smrti využil výmluvu na osobu blízkou. Dlužno podotknout, že tuto legalizaci porušování dopravních zákonů využívají páni i kmáni.

Zkrátka a dobře: viníky využívání mezer v zákonech nejsou ti, kteří je využívají, ale ti, kteří mezery připustili. Proto mocné špičky ODS podezírám, že se z jejich strany jedná o přízemní divadélko, kterým chtějí obelstít voliče. Pokud ukazují na pochybení Oulického, je to v prvé řadě o jejich neschopnosti, možná záměrné, vytvořit společnost, ve které by to klapalo podle srozumitelných zákonů a ne podle jejich mezer.

František Štván
Ad: Obětem železné opony

(Lída Rakušanová, Deník 28. 11. 2009)
Lze souhlasit s tím, že myšlenkové dědictví minulého režimu bude ještě dlouho limitovat naše vztahy k německy mluvícím sousedům. Především na hranici s Rakouskem a Německem sehrála železná opona neblahou roli v uplynulých desetiletích a jedním z jejích důsledků bylo vymazání obyčejného života z příhraničí.

Nejen ostravští sociologové zkoumali pohraniční obce, které se po transferu Němců dosídlovaly. Na jihu Čech těch osídlovacích vln bylo několik a nikdy se nepodařilo vyrovnat ztrátu způsobenou odchodem německy mluvícího obyvatelstva, které v řadě míst představovalo spojení Čechů a Němců ve společných manželstvích.

Chtěl bych ovšem zmínit jednu skutečnost, kterou podle mého soudu L. Rakušanová poněkud zjednodušila. Tou je počet obětí, které zemřely na železné oponě, při jejím překonávání do republiky a ven. Paní Rakušanová hovoří o stovkách civilistů, takže si to dovoluji upřesnit:

Od roku 1945 do roku 1989 bylo na státní hranici zastřeleno 195 osob, zabito el. proudem 90 a jinak zemřelo 58 (sebevraždy, utonutí, dopravní nehody, pád letadel a rogal, potrhání samostatně útočícími psy, zabití nástražnými minami). Celkem to představuje 343 osob a z toho jich bylo na čs. rakouské a čs. německé hranici 280.

Někdy se uvádí číslo až 600 osob, tady jde i o osoby, které zemřely v důsledku útrap a poškození zdraví po zadržení a ve vězení. Podrobně, včetně jmenných seznamů, to uvádí práce Martina Pulce z ÚDVZK Praha, vydaná v roce 2006. (Organizační činnost ozbrojených pohraničních složek 1945 - 1989).
Pokud jde o příslušníky ozbrojených složek, působících na státní hranici při přímém střetu s „narušitelem“, zahynulo jen 12 osob, 3 byli zastřeleni našimi vojenskými zběhy a 9 bylo usmrceno jinými pohraničníky.

V souhrnu to představuje ani ne tři desítky. Ovšem dalších 648 (650) vojáků, vesměs mladých mužů ve věku 19 - 21 let, přišlo o život na hranici v důsledku velkého fyzického vypětí a především pod psychickým tlakem. Dlouhé týdny monotónního života na osamocených rotách, bez možnosti volného pohybu (na rozdíl od vojáků sloužících v armádě), vedly často k sebevraždám.

Nezkušenost a neodborná manipulace s nástražnými minami, s elektrickým zabezpečovacím zajištěním a ručními zbraněmi patřily k nejčastějším „mimořádkám“ na útvarech PS. Těžký a obtížně sjízdný terén byl příčinou, zvláště v horských oblastech, četných dopravních nehod se smrtelnými následky.

Pavel Mörtl
Krok správným směrem, ale…!

České dráhy prý musí investovat v Ústeckém kraji do modernizace vlaků, aby byly schopny rozumně konkurovat autobusům. Vyplývá to z toho, že uvedly, že chtějí proinvestovat v příštích letech více než 2 miliardy Kč. Obávám se ale, že jejich snaha bude marná, pokud se neprojeví v kamionové a autobusové dopravě to, co je na železnici – že dopravce musí platit i náklady na údržbu a amortizaci cesty, po které jezdí.

Pořízení úplně nových nízkopodlažních souprav je sice hezká vize, ale pokud pro dráhy bude ve vztahu k silniční dopravě dále panovat „nekonkurenční“ prostředí, situace železniční dopravy bude stále neutěšená.

Pak záměrné zlikvidování Kozí dráhy ve prospěch autobusových pirátů silnic, kteří mají menší náklady, protože nemusí platit za vše, co musí platit železnice, nebude poslední a čeká řadu dalších regionálních tratí.
Vize je krásná věc, ale realita je krutější.

Jaroslav Doubrava
Čí synáček…

Čí synáček,resp. "náhončí" které politické strany, je řidič černého
Passatu,SPZ 5U4 6292,velmi často stojícího v Revoluční ulici naproti
Komerční bance,cca 10 m za značkou zákazu zastavení? Takto stojící vůz
působí značné potíže řidičům,zejména MHD.

Když jsem,jako řádný občan Ústí n.L., požádal o zjednání nápravy
příslušníky Městské policie i Policie ČR,tak jejich reakce byla až
dojímavě rozpačitá......!

Pane primátore,pane řediteli Městské policie, to opravdu chcete,aby
pořádek ve městě zajišťovala nějaká "domobrana"? V Janově před rokem k
tomu už moc daleko nebylo…!

Petr Martykán
Citové vydírání povětrných holek

Příjmy státního rozpočtu za rok 2009 jsou přibližně 873 miliard korun. Výdaje o 169,4 miliardy větší. A právě tolik si budeme muset půjčit. Více jak zvyšování zadlužení mne znepokojují prohlášení všehoznalých ekonomů a politiků, kteří si to o sobě myslí, ačkoliv je krize nachytala nepřipravené, jako nezkušenou dívku zjištění, že si chlap musí v určité situaci sundat kalhoty.

Ti příčinu zadlužení vysvětlují jako povětrné holky, které své morální selhání doprovází příběhem, že je k nejstaršímu řemeslu přivedla nutnost vydělat na léčení nemocné matky. Argumentace těchto ekonomů a politiků je postavena na stejně lživém citovém vydírání, když tvrdí, že si nevyděláme na sociální dávky, důchody a zdravotní péči. Objektivně řečeno, tuhle fintu využívají i vášniví kuřáci, či pijáci, když si stěžují, že sotva vydělají na zaplacení nákladů na bydlení a potravin. Nářek, že nemají na cigarety a víno, by nikoho rozumného nedojal.

Politiky to však neomlouvá, neboť narozdíl od těchto lidí se živí na základě slibu, že nebudou národu lhát. Proč nepřiznají, že si nevyděláme na splacení vytunelovaných bank a dluhovou službu v desítkách miliard korun ročně, která je nedílnou součástí šibalovin nepotrestaných permoníků?Proč nepřiznají, že si nevyděláme na předražené dálnice a nejen je, včetně všemožných dotací a grantů, které nepřináší žádnou přidanou hodnotu? Proč neřeknou, že si půjčujeme na úřednický luxus, služební auta, zlaté padáky v polostátních firmách, prohrané arbitráže, zbytečnosti jako Opencard, nákupy zahraničních obrněných vozidel, ve kterých se naši vojáci bojí jezdit , ačkoliv jsme ve válce s ekonomickou krizí?

Nepochybně proto, že svalování viny na sociální dávky, důchody a zneužívaní zdravotní péče je o nenažranosti a neschopnosti obyčejných lidí. Říkat pravdu, by bylo o přiznání chyb svých partají a nenažranosti vyvolených. Předseda TOP09 o politickém konkurentovi prohlásil, že se chová jako povětrná holka.

Dovolím si parazitovat na jeho šlechtické slovní zásobě, abych mohl vyslovit přesvědčení, že se jako povětrné holky chovají ty strany a jejich osobnosti, které pracovitý a mimořádně trpělivý národ ponižují povětrnou lží, že si nevydělá na důstojnou sociální solidaritu a činí politické kroky, aby byla nedůstojná. Nezpochybnitelnou pravdou totiž je, že od počátku devadesátých let je netransparentnost, neefektivnost a korupce nejdražší položkou státního rozpočtu. Kdo nevěří, nechť uchopí tužku a papír.

František Štván
Vážený pane redaktore Vorlíčku,

již podruhé jsem si přečetl polemiku týkající se osvětlení kostela v Církvicích. První článek v podstatě bagatelizoval příspěvek p. Tiché tím, že starosta Žáček označil tento kostel jako památku která má být osvětlena za poměrně malý peníz cca 8000 Kč.

Nemouhu souhlasit s tak malou částkou pokud jsou tam čtyři lampy které svítí od setmění tj. cca od 16,30 hod do 24 hod tak je to cca 7,5 hod a lampy mají příkon po 2 kW což je 8 kW x 7,5 hod = 60 kW každý den ( v létě méně ) = 180 x 60 = 10800 kW + 180 x 24 = 4320 kW = 15120 kW / rok při ceně 2 Kč/kWh = 30240 Kč/rok tedy ne cca 8000 Kč podle mě starosta vědomě nemluvil pravdu nebo redaktor Klimeš si tu částku vymyslel Tím chci říci, že i tak relativně malý peníz v době krize spolu s ostatními neúčelně vydanými prostředky v rámci tohoto státu už tvoří nezadbatelnou zátěž která vyčíslena by možná přesahovala čísla o 6 nulách. K tomu podotýkám, že jde o odhadovaný výpočet.

Dále chci obrátit Vaši pozornost na fakt, že hrad Střekov je daleko významější kulturní památka která je vidět široko daleko a při tom osvětlena není což se o viditelnosti kostela říci nedá.

Dále výrok o výměně těles za úsporná bych trochu pochyboval zde jsou tělesa sodíková která sama o sobě jsou velmi úsporná tím nepopírám že existují ještě úspornější ale také jsou poměrně dražší. Celý problém vidím v tom, že na jedné straně se mrhá penězi daňových poplatníků na celkem zbytečnou věc a na druhé straně obec není schopna nainstalovat dvě svítidla ( v nouzi by snad stačilo jedno ) .

S pozdravem Jan Kozler, Církvice

Kecy, kecy, kecyčky

Tak lze nazvat maratón jednání v Kodani na závažné téma oteplování zeměkoule. Nevíme přitom proč se oteplujeme, protože docházelo ke střídání dob ledových a dob pěkně teplých ještě dříve, než dostal šanci pračlověk Janeček kouřit z továrních a automobilových komínů.

Ale jako starosta obce v Podkrušnohoří tuším, že půjde o kecy, kecy, kecyčky. Vidím to v praxi:
Ekologicky spásný zemní plyn spálený na severu Čech vypustí za rok tolik skleníkových nedobrot jako jedna uhelná tepelná elektrárna. To je ekologizace topení?

V dopravě hraje prim automobilová doprava a zelené ministerstvo a různé zelené organizace a vizionáři nejsou schopni protlačit využívání unikátního daru z dob císařsko rakousko - uherských a prvorepublikových – rozvětvené regionální železniční sítě vedoucí i k nám do Telnice. Ve všem vítězí energeticky velmi náročná automobilová doprava. Už několikrát jsem poukazoval na to, že kdyby provozovatel autobusu musel platit za používání dopravní cesty stejně jako provozovatel vlaku, autobusová doprava by nebyla ekonomicky výhodnější než železniční, jak nesmyslně mudrují lidé z krajského úřadu kdesi v Ústí nad Labem.

Chcete jiný příklad? Jeden plavební stupeň u Děčína by z Labe prakticky na celý rok udělal řeku splavnou až k moři a dovolil vývoz a dovoz materiálu po Labi. Ten je ekologicky ještě přijatelnější než železniční nákladní doprava. Jenže ekoteroristé, pardon ekoaktivisté z toho mají hysterické záchvaty. Stejně, jako kolem dostavby dálnice.

Je jim úplně jedno, že zcela zbytečně, jen kvůli jejich podivných choutkám trpí stovky lidí od Ústí po Lovosice neúměrným provozem aut a mrtví se začínají počítat na desítky. Až teprve teď se snad jezu dočkáme. Tak co že to vůbec chceme?

Jaroslav Doubrava
Jak to může ještě být s hodnocením naší země

Ratingové agentury mají obrovský vliv na zadluženost jednotlivých států, neboť jejich palec nahoru, či dolu, hýbe s úrokovou sazbou, za kterou jsou investoři ochotni státním ekonomikám půjčit.

Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi vážnou záležitost, která bezprostředně ovlivňuje politický život v jimi hodnocených zemích, se musím ptát, kde tyto agentury berou patent na rozum a kdo prověřuje relevantnost jejich hodnocení, když svět není schopen vyprodukovat odborníky, kteří by dokázali účinně předcházet ekonomickým krizím? Z laického pohledu, který může být velmi blízký realitě, to vypadá tak, že nedostatečně kontrolovaný privátní bankovní a finanční sektor přivede státní ekonomiky do problémů.

Ty do jeho záchrany nalijí obrovské množství peněz, které si pak od těch, kteří problém způsobili, půjčí. Za to jim k tomu zaplatí mastný úrok, jehož výši určí ortel ratingové agentury.

V případě naší země to prý vypadá tak, že vůle ČSSD, přenést z větší části odpovědnost za schodek na výšepříjmové subjekty, naše ratingové hodnocení zhorší. Pokud by však zvítězilo pravicové snižování mandatorních výdajů a Kalouskovo snižování daní z příjmů, pak by hodnocení bylo lepší a úroky nižší. Pokud jsou tato veskrze politická kriteria pro ratingové firmy dostačující, pak mohou být podjaté.

Z čistě účetního hlediska by jim mělo být jedno, kdo dluhy zaplatí, když už je neplatí konkrétní viníci. Co jim nepochybně není jedno, je výše zdanění svých příjmů.

František Štván
Poděkování

Dostali jsme pro všechny děti našeho domova pozvánku z kanceláře hejtmanky paní Jany Vaňhové na „ Advent na Hasištějně, pořádaný 12.12.2009. V programu bylo otevření dobového tržiště, vystoupení Heidy Janků a rozsvícení vánočního stromu. Tuto pozvánku bychom bývali rádi přijali, ale bohužel jsme se tam neměli jak dostat.

Během chvíle paní hejtmanka zařídila autobusovou dopravu, a děti se tak mohly zúčastnit. Akci si patřičně užily. Chtěla bych touto cestou poděkovat paní hejtmance a všem zúčastněným za lidský přístup k dětem, které nemají tolik štěstí.

Bc. Libuše Houdová
Opravdu žiji jako dřív? Pořád v tom idylickém manželství?

Moje žena má zajímavou vlastnost. Vrací se pravidelně denně domů v pozdních večerních hodinách, někdy i v nočních (pracuje jako učitelka základní školy). Její aktivita má široký záběr.

Když jsem protestoval, bylo mi pouze oznámeno, že je přece nezávislá a může si dělat co chce a nemusí to nikomu sdělovat. Když žádnou aktivitu nemá, hned něco vymyslí, aby nemusela tak brzy domů.

Od září se jí skutečně podařilo asi třikrát přijít za denního světla, to když přivedla domů moji tchyni. Mám být prý rád, když se večer vidíme. Někdy večer spolu prohodíme jen pár slov, případně zhlédneme seriál V růžové zahradě. Večery většinou tráví i přes půlnoc na internetu. V sobotu skoro celou prospí. Rozhodla, že máme na sebe vyhrazenu neděli. A to potřebuji pracovat na chatě.

O nákup a zpracování stravy se starám naprosto sám. Praní a žehlení popř. úklid je v mé režii. Párkrát jsem slyšel větu, zda jsem to nádobí nemohl umýt a sebrat prádlo ze sušáku, když mám tolik volného času.

Pokud se pokouším oponovat, že takto žít nechci, rychle mi doporučí, ať se jdu léčit. Najde mi psychiatra. Mám skutečně lékaře navštívit? Nevím ale, co mu mám říct. Prý na tyto stavy existují léky, neznáte nějaké? Je toto ještě manželský život ? Mně se to nedaří, poradí někdo? Napadá mě, že na chatu bych mohl jezdit v sobotu.

Vladimír Peřina
Do Fora jedině s kompasem

Vážení, při své poslední návštěvě v Ústí nad Labem jsem zavítal i do nově postaveného obchodního centra vedle kostela. Musím však s plnou odpovědností konstatovat, že jsem byl zklamán, jaký paskvil byl vytvořen. Snad se architekti a investoři zhlédli v obdobném monstru, který byl postaven v Praze na Náměstí Republiky z bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad. Je to zcela nepřehledné monstrum, kam bude nutno přijít pouze s kompasem a speciální vojenskou mapou, aby zde člověk nezabloudil a ke všemu je moc daleko.

Dalším negativem bude i to, že se obchody ve městě vyprázdní, vše bude staženo do Fora a centrum města bude mrtvé a vylidněné. Snad ho zaplní čilí obchodníci cizích národností, i když i v tomto novém prostoru jich bylo již celé první poschodí. Celkem vzato: město udělalo zase jednu „botu“ tak, jak již v minulosti udělalo řadu dalších.

Karel Zahájský
Jezdím MHD, pane Nepraši

Ideový a ideologický vůdce ústeckých zelených Karel Nepraš prohlásil v souvislosti s reklamou ve vozech MHD v Ústeckém deníku, že „kdyby naši radní a primátor města pravidelně používali veřejnou dopravu, domnívám se, že by se situace do tohoto stavu nemohla dostat.“ Shromáždím-li největší perly letošního roku, toto vyjádření bude čnít hodně vysoko.

Chci pana Nepraše ujistit, že městskou dopravou pravidelně jezdím, i když mě to samozřejmě nabitý denní program vždy neumožňuje. Nemám ji zdarma, koupil jsem si, stejně jako mnoho jiných lidí v Ústí nad Labem, roční kupón (mohu jej dát samozřejmě k nahlédnutí). Městskou dopravu využívám z mnoha důvodů – kromě prosté nutnosti přemístit se z úřadu domů jde také o profesní zvědavost. Jako předseda představenstva Dopravního podniku bych asi měl vědět, co se ve vozech děje.

Věčně rozhněvaný mladý muž Karel Nepraš použil největší klišé ze všech možných: lže veřejnosti, že ústečtí politici žijí v jakési skleněné kouli, odtrženi od normálního života. Na mnoho lidí to jistě zabere, hlavně na ty, kteří prožívají dny, týdny a roky v bezpečí svých předsudků.

I když jsem si vědom problémů, které náš Dopravní podnik má (a který je dnes nemá…), nemohu přijmout Neprašovo laciné tvrzení, že ústecká MHD prožívá dobu temna. Problém se zastaralostí vozového parku jsme v několika minulých letech částečně řešili nákupem 12 nových vozů, z nichž tři poslední vyjely na silnice před čtrnácti dny. Rozsáhlejší obnovu nám bohužel znemožnila ekonomická krize – původně jsme zamýšleli pouze letos koupit 15 vozů. Dobou temna rozhodně není ani výše jízdného, jež je v celorepublikovém měřítku průměrná. A příští rok jízdné nezvyšujeme.

Jestliže opoziční zastupitel Nepraš považuje za dobu temna problém s tím, že Dopravní podnik nedokáže každému jedinci zajistit návaznost na další autobusový nebo vlakový spoj, tak na to existuje jediná rozumná odpověď: takový zázrak nedokáže stvořit žádný dopravní podnik. Organizace dopravy totiž ve svém celku nikdy nemůže zohlednit životní rytmus každého člověka.

Dopravní podnik (stejně jako všechny ostatní podobné firmy v ČR) umožňuje reklamu ve svých vozech proto, aby si kromě prodeje jízdného vydělal nějaké peníze. Kdyby tak nepostupoval, považoval bych to za závažnou chybu jeho managementu. Reklamy v autobusech a trolejbusech vidíme všude na světě, není to nic neobvyklého, co by nás mělo znepokojovat.

Jan Kubata