O tom se přesvědčili občané planety Země, kteří dočasně pobývali v pondělí 7. prosince 2009 poblíž řeky Labe v katastru královského města Ústí nad Labem.

Sice bylo předem avizováno, že po nábřeží od železničního mostu k viaduktu na Předmostí se nedostane nikdo, snad jen kočka a myš, protože tam budou stavební manévry, ale kdo by v oznámení četl, že to znamená dopravní katastrofu?

Prozíravější lidé vyjeli z domova raději o trolejbus dříve, a ti, kteří mají na benzin či naftu, sedli do auta také o čtvrt hodiny dříve.

Znamenalo to, že sjednané schůzky, jednání u soudu, vlak Tam či Jinam, nestihli.

Co se vlastně stalo? Více si přečtěte zde.

Kdo mohl, vyřizoval v trolejbusu věci po mobilu, že nepřijede do školy, ať odloží povídání s panem X, kdo nemohl nic dělat, alespoň se známým pomlouval ostatní známé, kteří nebyli v trolejbusu. Pár lidí pospávalo.

Uzavření (dočasné) několika málo průjezdů ve středu města znamenalo, že čas se stal skutečně (zcela) relativním pojmem. Lidé se znovu vraceli ke středověkému způsobu pohybu – k chůzi. Alespoň nemuseli do „fitka.“

Kdo například jel z Krásného Března, pociťoval dopravní zácpu již od bývalého obchodního centra Prior.

Pokud někdo jel například trolejbusem č. 55 z konečné v 8.38 hod., pár kilometrů kolem Lumpeparku a Mariánské skály na Mírové náměstí přijel až v 9.20 hod. Kdo nevěří, ať na dopravní dispečink běží.

Že to byla katastrofa?

Časově omezená ano, ale pamětník by řekl: „To jste měli vidět ten čurbes, co tu byl, když Američani vysypali v dubnu bomby na Ústí. Ulicemi se nedalo projet.“

Ano, máme štěstí, nad údolím Labe nebyli Američani, ale jenom mlha.

Zbytek byla prostě připomínka, že civilizace je pouze na baterky. Když baterky někde nefungují (nebo jen částečně), jsme zpět (neoddiskutovatelně) ve středověku.

Dopravní kolaps v Přístavní ulici.