Zklamal nás párek v rohlíku. Při teplotě vzduchu –12° C byl ještě vlažnější než přístup jeho promrzlého prodavače.

Zatímco jsme žvýkali ten „pamlsek“, z něhož byl nejlepší kečup, synek někam odběhl. A vrátil se bílý jako sníh.

„Neptejte se mě, co jsem viděl. Ale bylo to hrozný,“ tvrdil.

Neptali jsme se, ale za chvíli začal sám. „Paní si vybrala kapra, prodavač ho položil na stůl a zabil paličkou,“ soukal ze sebe devítiletý Kuba, který už tak masu moc nedá.

„Příšernej zážitek – že nebudeme mít letos kapra?“ skoro prosil čtvrťák, pro kterého je běžné, když po sobě pokemoni metají blesky a ti zlí X–Meni se snaží zabít ty hodné.

Ale všechno přebolí. Tedy ne, že by si hned večer doma řekl o smaženého kapříka, ale humor se mu vrátil.

Když jsem byl zvědav, jestli ho návštěva hračkářství a blízkých dostala z šoku, ptal jsem se: „A co ten kapr udělal?“

Jen spiklenecky mrkl: „Nic, vlastně ani nepípl.“