Poštovní panáček zase nedojel, díl první

Jen co jsem dopsal předchozí text, hned mi volali z České spořitelny.

Důvod? Proč si prý nevybírám schránku, prý že zasílali doporučený dopis s PINem mé nové kreditní karty. No toto, spráskl jsem ruce a hledal brokovnici. Opět mi totiž nic nepřišlo.

Řekl jsem si: A dost! Mamince, která měla narozeniny, jsem se chystal objednávat knížku. Měl jsem na výběr z několika zásilkových služeb. Jednou z nich byla i Česká pošta, kterou jsem automaticky ze seznamu vyškrtl. No, jsem snad blázen?

Dal jsem přednost jedné nejmenované firmě; to abych se přesvědčil, jestli to samé utrpení prožiji i s nimi. Omyl. Den po stvrzení objednávky se mi telefonicky ozval příjemný hlas řidiče, jemuž jsem napoprvé nezvedl telefon. Žádný problém.

Pak jsem si s ním vysvětloval, kde bydlím. Opět žádná potíž. Byl u mě co by dup a mé bydliště v klidu našel. Úsměv, pohodové vystupování, zásilka dorazila v naprostém pořádku. Pro mne takřka šok.

V duchu jsem si říkal, že je fajn, že je tu aspoň pramálo té tolik potřebné konkurence. A hned jsem si vzpomněl na České dráhy. Kdyby i ony měly konečně nějakou konkurenci, vypadalo by to na českých kolejích mnohem radostněji.

Kdy si tohle politici při svém rozhodování o budoucnosti té které oblasti služeb konečně uvědomí???