Tenhle nápad se spoustě lidí zalíbil a hlasy, že by to mělo být na linkách úplně všech, zaznívaly stále častěji. Hlavně jeden můj nejmenovaný kamarád, počáteční písmeno jeho jména začíná na Josef, to vykřikoval všude možně a hodně hlasitě.

Město nakonec rozhodlo, že toto opatření bude platit jen zkušebně na vybraných linkách. Na 57 a 17 například. A představte si, co se nestalo. Uplynul s bídou měsíc a znovu se začaly ozývat hlasy.

Tentokráte v tom smyslu, že „… to je jen buzerace…“ a dlouhý krok zpátky „… směrem ke stavu za bolševika!“ Hlavně můj kamarád, počáteční písmeno jeho jména Josef, se rozčiloval, že se to mělo týkat jen určité „skupiny obyvatel“, případně „národnostní menšiny“.

No, na to se nedá říci nic jiného, než položit otázku, zda by tedy u zadních dveří neměl být podle něj spíš nápis: „Jen pro bílé!“ Na to dotyčný Josef neodpověděl, jen cosi neartikulovaně mrmlal. Nakonec tedy kráčí jen o ubohý malý, český rasismus.

Ještě něco. I kdyby teď chtěl někdo to opatření zase zrušit, může Dopravní podnik jen říci, že to bylo zavedeno na přání veřejnosti a bude mít klid. Tomu já říkám kvalitní práce propagandisty s veřejným míněním!