Kromě mnoha osobních i písemných projevů upřímné soustrasti děkuji panu Mgr. Janu Kubatovi, olympijskému výboru ČR, slovenskému olympijskému výboru, velkému kamarádovi Bohouše panu Zdenku Srstkovi, německým boxerům, všem jeho kamarádům z jeho sportovních klání hokeje, fotbalu, jeho přátelům z jeho milované chaty a restaurace.

Děkuji „klukům“ z boxerského oddílu, kteří museli pod jeho nekompromisní vůlí na trénincích dřít tak, jak to dělal sám u sebe a považoval to za normální věc. Děkuji vám všem za projevenou účast.

Bohužel, i v tak těžké chvíli pro mne a celou naši rodinu, ač jsme rozloučení připravovali do posledních podrobností, se stalo něco, co nás velmi zranilo. Smuteční projev, který jsme pečlivě připravili, přečetla, vlastně „prokuňkala“ „profesionální“ řečnice z pohřebního ústavu.

Alespoň, že neprofesionální řečník, vážený pan Milan Džavík, za sportovce situaci zachránil. Další, co mne a mou rodinu urazilo, bylo chování pana Josefa Němce, vydávajícího se za velkého kamaráda mého muže.

Pokud by to byla pravda, patrně by si nemohl z památky Bohumila Němečka udělat propagaci své osoby.

Již před samotným pohřbem (a dále v jeho průběhu) si dovolil na tryznu zemřelého přidat svou vlastní fotografii ve velkém formátu.

Bohužel si toho v tu chvíli nikdo nevšiml, nic takového bych si nedovolila, sama jsem před smutečním obřadem vše zkontrolovala. Omlouvám se všem za tuto netaktní nepříjemnost.

Ludmila Němečková