Nikdy jsem neslyšel, že by krajský předseda Benda nebo jeho kolega z Parlamentu J. Paroubek byl pro něho nepřijatelný například tím, že je málo či hodně sociálně orientovaný.

Z toho usuzuji, že ideově jsou na jedné lodi. Jaroslav Foldyna se vůči svým stranicky nadřazeným přátelům vymezuje „pouze“ tehdy, když má pocit, že mu jejich kolektivní rozhodnutí brání v rozletu.

Bere práci?

To lidsky chápu, leč s takovým viděním světa by člověk neměl být v politickém seskupení, ve kterém rozhoduje většina. Co by pak museli dělat lidé, kterým demokratická většina bere sociální jistoty a práci? Copak on v minulosti nestál na straně těch, kteří svým rozhodnutím nedali někomu jinému šanci?

On nikdy v zákulisí nekompromisně neovlivňoval rozhodnutí svého přítele či přítelkyně? Doslova úsměvné je, jak interpretuje skutečnost, že i jeho děčínskou buňku „nafoukly“ hromadné nábory členů, aby mu „demokracie čísel“ posílila vliv jím řízeného okresu.

Nepamatuji se, že by byl první, kdo by to pranýřoval. Naopak mám pocit, že jeho „já nic, já muzikant“ zaznělo, až když se o tuto záležitost začala zajímat média.

Šokující myšlenka

Z mého pohledu tak přišel s politickým křížkem po funusu a vůbec si nejsem jist, jestli by reagoval, kdyby hromadné vstupy členů probíhaly v lepším konspiračním prostředí. Doslova mne však šokovala tato jeho myšlenka.

„Samozřejmě cítíme tlaky určité mocenské skupiny, které se zvedají a chtějí ovlivnit volbu krajského vedení a volbu delegátů na sjezd. Začíná to být znát a my se s tím musíme vyrovnat“.

Koho myslí tím MY? Není to náhodou jeho mocenská skupina, která chce ovlivnit volbu krajského vedení a volbu delegátů na sjezd? Zkrátka a dobře, aby bylo po jeho? Já v tom nevidím nic podivného, neboť tak to chodí na celém světě. Jako dobře placený krajský „ministr zahraničí“ by to měl vědět i on.

František Štván