Důkazem je soudnička Arnošta Hermana, ve které popisuje trestně-právní odpovědnost nesvědomité matky, která své děti nevedla k plnění školních povinností.

V soudničce je popsáno chování její dcery Romany, která chodila za školu a pokud do ní přišla, tak byla nepřipravená, odmítala v hodinách výuky spolupracovat, dokonce se chovala k učitelům agresivně a vulgárně.

V odstavci nazvaném „Bohatý rejstřík“ jsem se dočetl zajímavou větu.

Soud zjistil, že Romana už vyšla školu a nastoupila na Střední školu obchodu a služeb, kde má znovu absence. Že má absence by nemělo nikoho překvapit.

Překvapením musí být, že narušené chování Romany a její dlouhodobý nezájem o učení není v našem vzdělávacím systému překážkou, aby děvče jejích mravních zásad pokračovalo v nabírání vědomostí na střední škole, ačkoliv o to nikdy nestálo. Zkrátka a dobře.

Přes prokazatelné hlupáky, jak to podle tohoto příběhu vypadá, se možná tunelují veřejné prostředky určené na vzdělání.

František Štván