Zprvu se předpokládalo, že nečekaným instalováním až přímo k mikrofonu v předražené zasedačce dočista ztratil řeč.

Poté, že ho zkušení političtí kmotříčkové ještě nestačili vyučit, pak zase, že mlčí, protože toho nemá příliš co říci a na ty zásadní otázky o provázanosti firem, jejichž je jednatelem – tedy zadlužené firmy Ústí/Lab a prosperujícího Ekofinu PC,odpovědět neumí.

Pravda je ale naprosto za hranicí všedních dnů, odzbrojující a přitom tak krásně lidská. Pan Mandík je férovej chlap. A poslední dobou furt pláče. I chlapi totiž mají – jak známo - své dny, ale zároveň přece nebrečí… A právě proto nezvedá, nekomunikuje…

A proč ten velkej spolužák Frantíka Janaty a Patrika Oulického z 8.základky v Krásném Březně vlastně pofňukává? Protože svět je nějak nespravedlivej.

On přeci primátorem vůbec být nechtěl, i on si myslí, že pozemky na Větruši za milion a půl jsou vlastně za hubičku. A pěkně nestydatou…

A proč mu vnutili kočírovat zadluženou firmu namísto té prosperující, které se teď bude muset naoko a pouze papírově vzdát? On přece nechtěl nic jiného, než poctivě podnikat a dělat lidem dobře! Zatracená politika!

A tuhle ztrátu mu nevyváží ani osmdesátimilionový dotační dárek od oranžových SS-ďáků, coby příspěvek na další tolik potřebný hotel na Větruši, ani lanovka, kterou po dnešním ohňostroji brzy dostane ke koupi, aby tak ulehčil těžce zkoušenému dopravnímu podniku, který financování jejího provozu nezvládá. Sáfryš, je mi pomalu taky do breku…

Jaroslav Achab Haidler, ředitel Činoherního studia