Někteří z nich na stavbách hrází pracovali i ve svém volnu a snažili se zvednout ohroženým lidem náladu a dodat jim naději, že vše dobře dopadne. To je možná ještě důležitější, než samotná stavba hráze.

Své palce dolů bych mohl rozdávat stále dokola těm samým lidem. Oni si z toho ale stejně nic nedělají a já si tu játra plácám zbytečně.

Rozhodl jsem se tedy, že své palce obrátím dolů diskutéru Fíčusovi, který pod článkem o těžce nemocném Martínkovi do diskuse napsal, že je to nezodpovědné a naznačil, že by bylo lepší jej nechat zemřít.

Na to mám jedinou odpověď. Pan Fíčus je taky postižený. Na mozku.

Nikdo ovšem nenavrhuje jeho eliminaci a může si ty své slinty pouštět do světa beztrestně. Ničím pravděpodobně naší společnosti užitečný není, snad jen jako odstrašující případ.

Martínek ale může vyrůst a naši pomoc nám vynahradit, co já vím, geniálním mozkem a například objevit lék na rakovinu. Moc bych si to přál. Fíčusovi palec dolů. Martínku, drž se! ČTĚTE ZDE: Martínek nemůže sám dýchat