A když se tehdy náhodou přišlo na to, že někdo potají užírá zásoby obilí odloženého na zimu, vyhnali ho mezi vlky.

Civilizace nás maličko pozměnila. Zrní se sice krade dál, stejně jako v pravěku, ale smečka se mezitím rozdělila na ty „uvnitř“ sýpky a ty „venku“. A aby ti někteří mohli být patřičně víc „in“, vymyslel se zákon.

Už ne zákon pospolitosti a smečky, ale třeba zákon o reformě. Anebo zákon o obcích a jejich samosprávě.

Jenomže zákon nezákon - všichni pocházíme odněkud z toho pra-kruhu, kdy se obilí nekradlo, protože to není košér. Šlo o život celé smečky! Tak nějak se tehdy formovala morálka.

A co čert nejspíš chce, zbytky týhle pra-morálky zůstávají tu a tam i v těch, kteří jsou v rámci „sýpky“ jaksi víc „in“. A právě tihle insideři občas – zrno nezrno – promluví. I u nás v Ústí. O razítkách a nedobytné dokumentaci… A najednou se dozvídáme dokonce i zevnitř obilnic, že nějaká ta fontána, napnuté lano anebo domeček na historii skutečně převelice smrdí. Sice podle zákona, ale rozhodně proti zákonům smečky.

A to je ten důvod, proč se někteří outsideři a outsiderky, co si namlouvají, že jsou snad něco extra a že jsou snad maličko víc „in“, začínají tak brzo chovat docela paranoidně. Že dokonce i obyčejné: „Dobrý den“ považují za osobní útok! Prasklo to už, nebo ještě ne? – táhne jim hlavou. Zatracení insideři.

Ono totiž nakonec všechno vyleze na povrch, je to jen otázka času. A právě o čas hraje outsider uvnitř sýpky. Snad také proto se ještě hodně dlouho nedozvíme informace o výši městského dluhu. Protože v tu ráno by ti, co dneska sedí „in“, zůstali „out“… Na mrazu a mezi vlky…

Jaroslav Achab Haidler, ředitel Činoherního studia