Mě prostě jen znechutil celý tento týden. Občas jsem nad tím, co se děje, jen nevěřícně kroutil hlavou. Chcete příklady? Tak třeba propouštění zaměstnanců kulturního domu.

Chápu, peníze nejsou. Ale kdyby město chtělo, mohlo je dočasně umístit do jiných organizací nebo někam na magistrát. Kvůli těm pár drobným, co berou, by se svět nezbořil.

Pošta odmítla dát patnáctiletému chlapci dopis do vlastních rukou, protože nemá občanku a zákonný zástupce, tedy matka, jí nestačí. Inu, zaržál úřednický šiml, aby už konečně zcepeněl!

Případně primátor Mandík s náměstkyní Kailovou nemohou na debatu o odvolání Achaba, mají služební cestu. Jelikož debata je skoro do půlnoci, kdyby chtěli, na chvíli přijít můžou, od toho jsou tady.

A navrch Ústečtí Lvi usnuli na vavřínech a nechali se vyklepnout nějakou uprděnou Boleslaví. Do prkýnka. Ještě, že není všem dnům konec.

Milý týdne, dávám ti palec dolů. Palec nahoru dávám sobě, že jsem se z toho ještě nezvencnul a není ze mě Vašek.