Jednak si nerad připadám jako odečitatelná položka v lejstrech, jednak mám pocit, že celý „ten krám“ je jen prachobyčejná, vůči mně indiskrétní šaškárna, jež tuhle zemi zbytečně stojí dvě a půl miliardy korun.

V době, kdy kvůli bídným platům utíkají ze státních služeb hasiči, kdy policisté ze stejného důvodu ztrácí motivaci pořádně vykonávat službu, kdy vojáci nevědí, jestli po snížení přídavku na bydlení zaplatí hypotéky na své domy a byty.

V době, kdy doktoři vykřikují, že odtáhnou do krajin, kde zaměstnavatelé s nabídkou trojnásobného platu přejí dobrý den, v době, kdy stát zase šlápnul do lejna, když koupil příšerně poruchové vojenské dopravní letadlo.

To nemluvím o ubohých rozpočtech měst a obcí, jimž chybí peníze na opravy silnic, nové školky, kulturu, zubařské pohotovosti, nebo na jednu záchytku pro opilce. Zrušil bych tu šaškárnu. Že to dělá celá Evropská unie? Co má být?

Naši diplomaté měli projevit trochu toho fištrónu a říci: „Milí evropští komisaři, chcete, abychom šetřili. Dobrá, budeme. Začneme u naprosto zbytečného sčítání lidu.

Ušetříme dvě a půl miliardy. Nemáme na silnice, tak na co sčítání! Provedeme ho, až na tenhle luxus budeme mít!“

Pozdě bycha honit…