Předpokládám ale, že když se velikonoční mysterium tak zásadním způsobem točí kolem jedné důležité smrti, že Svatý otec během svého projevu „urbi et orbi“ stihl světu naznačit, že každá smrt je vlastně docela přirozenou součástí života.

Dokonce i toho nadpřirozeného, jak zřetelně vidno na oslaveném žídkovi z Galileje, který, než to dotáhl tam, kam to dotáhl, musel také umřít. A na kříži!

Pravda, smrt příjemná není. Většinou nás zaskočí. A tolik jsme toho ještě chtěli stihnout… Ale nezoufejme, nikdy se nedá stihnout všechno. A pámbu to ví! Proto také zařídil vesmír podle pravidla: „Nebudu ti vyčítat to, cos udělat nemohl, ale to, cos udělat mohl a neudělal…“

A tak si i po prodlouženém víkendu s prefabrikovanými či doma malovanými krášlicemi, víkendu, kterému si my – poznamenaní komunistickým vzděláváním – troufáme nestydatě říkat „Svátky jara“,svatosvatě slibuju, že bez ohledu na smrt a slavné vzkříšení, zkusím i nadále vydržet klást otázky, jestli ti, co by na jiných balkonech, chodbách a zasedačkách měli taky myslet na „urbi et orbi“ – tedy na své město v kontextu dlouhodobější člověčiny – nemyslej náhodou spíš na „urvi a orvi“.

Ne snad, že bych jim to štěstí záviděl, já jen, abych, až budem všichni stát tu frontu před „turniketem“, nemusel od Velkýho Šéfa slyšet tu nepříjemnou otázku: „Udělal jsi opravdu všechno, cos mohl?“ To by se fakt blbě poslouchalo …

Jaroslav Achab Haidler