To bylo tak. Dostal jsem chuť na vodku. Zasažen reklamou a pochybným místním patriotismem jsem si zakoupil Vodku 42 Blended.
Vrazil jsem ji na mražák a co půl hodiny jsem chodil koukat, jestli už ta flaška modrá. Abych tak řekl, byla čím dál tím víc bílá. Vůbec jsem netušil, že zmodrat má jen to číslíčko na boku, ne celá flaška.
No a má drahá lepší polovička to, na rozdíl ode mě, věděla. Po třech dnech mi to řekla, div se smíchy nepo…
Jelikož je ženská, hned to všude vyslepičila, prostě, celá rodina si ze mě dělala legraci. Na tuhle trapnou příhodu jsem si vzpomněl, když jsem četl, že právě tahle vodečka získala ocenění Obal roku. Takže, za tu srandu a ten úspěch, palec nahoru.
Ačkoliv je podle Oscara Wildea vlastenectví mizernou ctností, musím říci, že tenhle velký dandy a spisovatel měl na mysli fángličkářství a mávání práporkama, když je potřeba někde zakrýt nějakou lumpačinu.
Skutečné vlastenectví nevychází z hlavy, ale z hloubi srdce a nehledí na cenu. Je ochotné obětovat cokoli, včetně krve i života. A, což je důležité, nikdy o tom, co pro vlast dělá, neuvažuje jako o vlastenectví, ale jako o věci, kterou by měl snad udělat pro rodnou hroudu a lidi na ní, každý.
Všechno souvisí se vším. Vlastenectví zašlo na oubytě a modlíme se místo k Bohu, k penězům. Takže palec dolů za zničené baráky ve městě nedávám magistrátu za to, že to připustil a tak projevil naprostý nedostatek vlastenectví. Co není, nelze dát.
Palec dolů dávám neschopným diletantům, kteří svůj majetek přivedli do tohoto stavu.
