Člověk toho hodně uvidí, kolikrát pak musí mít pocit, že sice zná Řecko, Chorvatsko a Španělsko, ale kus rodné hroudy hned za bukem ne.

Můj obdiv si v tomto směru vysloužil Jaroslav Oros, který se přesně na tomto instrumentu snaží uletět devět tisíc kilometrů za devadesát dní.

Mezitím jen tak přelétává dětské domovy, aby dětem ukázal, že na začátku bývá sen a na konci realita, byť by sebebláznivěji vypadala. Stačí jen chtít a dřít. Takže mu za to dávám palec nahoru.

Poslední dobou mě chování Zuzany Kailové, tímto náměstkyně ústeckého primátora, uvádí v úžas. Mám z ní pocit, že je tam jen na ukazování a focení u stříhání pásek a podobných „kulturních“ událostí.

Patálie kolegyně Jitky Hadašové, která z ní páčila přes týden odpověď jen proto, aby se jí dočkala od někoho jiného, mi dávají za pravdu. A věta: „Předala jsem to vedení,“ nás všechny v redakci vykolejila.

Pořád jsme si naivně mysleli, že ona jako náměstkyně je součástí vedení města.

Co k tomu dodat? Snad jen: „Milá Zuzanko, jestli Vás to nebaví, tak s tím sekněte a běžte se věnovat něčemu jinému.“ Leč, na to nemám kompetence, takže to neřeknu a jenom udělím paní Kailové palec dolů.